Motorista
Jan Králík: Za ohradou snů – Motorové opojení Kamila Lhotáka
2016, Nakladatelství Paseka a Pražská scéna, 160 stran, 390 korun
Kamil Lhoták. Malíř, který dokázal zachytit zádumčivé kouzlo technických vynálezů v dřevních dobách automobilismu. Pokud bychom měli umělcovu osobnost na základě knihy Za ohradou snů sevřít do jediného slova, skutečně by znělo: motorista.
Bohatě ilustrovaná publikace nemá ambici zachytit celý Lhotákův umělecký a osobní vesmír, ale jednu jeho část, přičemž velmi podstatnou. Způsob, jakým to dělá, je vlastně nízkoprahový: kniha zaujme i ty, kterým benzin doslova smrdí.
Kostrou, která drží publikaci pohromadě, jsou knižně dosud nepublikované vzpomínky Kamila Lhotáka na jeho lásky − totiž ty na čtyřech, či ještě lépe na dvou kolech. Publicista a editor Jan Králík místy odborně zaměřené vyprávění doplňuje řadou autorových kreseb či dobových fotografií. Raritou je nově objevený Lhotákův školní časopis, jejž psal a kreslil jako gymnazista. Jak jinak − jeho obsahem jsou opět mašiny. Ale i tyto řádky: "Pro nával látky nebylo možno uveřejniti vyobrazení dalších vozů. Pokračování v příštím čísle!"
Romantická pekárna
Jenny Colganová: Ostrov s vůní čerstvého chleba
2016, Nakladatelství Argo, přeložila Dana Vlčková, 368 stran, 298 korun
Skotská autorka žijící ve Francii se na podobné příběhy specializuje. Jsou si v lecčem podobné. Mladá hrdinka pochopí, že své štěstí nenajde před obrazovkou počítače nebo ve velké korporaci ani u toho týpka, který jí v těžkých chvílích není pražádnou oporou. Uvědomí si, že je na problémy sama. A tak změnit život je okolnostmi v podstatě donucena…
Jak napovídá název románu Jenny Colganové, tentokrát se její hrdinka jménem Polly přestěhuje z města na ostrov a zřídí si tam pekárnu. Mezi všemi těmi vůněmi, barvami a úspěchem nově založeného podniku se pochopitelně neztratí ani "naděje hýčkaná v koutku srdce". Ano, také muži do pekárny přicházejí, a to nejen jako zákazníci. Romantický příběh unese i nějaké to zklamání a tajuplnou smrt. Pekárna se stává zázemím a práce rukama smysluplnou jistotou… Recepty v závěru knihy nejsou nijak složité a dá se předpokládat, že skotské máslové sušenky chutnají skvěle.
Svěrákovu píseň zapěti
Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř: Jupí
2016, Nakladatelství Grada, ilustrovala Vlasta Baránková, 88 stran, 299 korun
Nemůže být větší sázka na jistotu. Česká společnost je sice rozdělená, ale tenhle muž ji pořád ještě dokáže propojit. Zdeněk Svěrák, tentokrát nikoliv v doprovodu génia Járy Cimrmana, ale skladatele Jaroslava Uhlíře. Zpěvník písniček pro děti obou autorů ilustrovala Vlasta Baránková, takže nebýt not a akordů, publikace by vypadala jako poctivá pohádková knížka.
Ona jí ale vlastně tak trochu je. Stránkami Jupí se dá probírat s kytarou či klavírem, ale také bez hudebních nástrojů. Na své si přijde zpěvák i čtenář: "Stožáry vysokého napětí / chtěl bych vám jednu píseň zapěti / Stožáry, že vás ruce nebolí / když máte přes hory a přes doly / přenášet elektrická břemena / povím vás, co bych si přál zejména…"
Jaké je Svěrákovo přání z téhle písničky, si už najdete v knize. A spolu s ní čtyři desítky dalších písniček. Ne, tentokrát tu nejsou zlidovělé hity (snad až na píseň Když si tě, dívko, představím z filmu Tři bratři), o to větší dobrodružství můžeme zažít při objevování jejich nevšední krásy. "Možná že červi a slimejši / jsou organizačně silnější / třeba mají pohotovostní oddíly / a dostávají pokyny, aby sebou hodili." Jupí!
Lékařova hrdost
Ján Vilček: Láska a věda
2016, Nakladatelství Prostor, přeložila Kateřina Lipenská Harrison, 320 stran, 347 korun
Doktoři táhnou. Nejen na kandidátkách politických stran, ale i v literatuře. A pokud to jsou vzpomínky lékaře, který se prosadil i za oceánem a se svým týmem vyvinul významný lék užívaný na Crohnovu nemoc či revmatoidní artritidu, platí to dvojnásob.
MUDr. Vilček napsal svou knihu pro amerického čtenáře (do rukou dostáváme český překlad), proto logicky začíná tím, čím je v USA známý: výzkumem a vývojem svého léku. To mu zabere více než 60 stran. Už z tohoto rozsahu je zjevné, že nedostáváme do rukou povrchní povídačku o tom, jak to bylo všechno zašmodrchané, ale odborný, byť pozornému čtenáři přístupný text o dobrodružstvích, která probíhají v laboratořích. Stačí trocha trpělivosti, ochota zorientovat se v základních pojmech, a jsme schopni Vilčekovy kroky se zatajeným dechem sledovat.
Významný lékař se narodil v roce 1933 na Slovensku. Záhy si musel uvědomit, jak determinující je jeho židovský původ. Skryt v katolickém sirotčinci nebezpečí protižidovského běsnění přestál. Ani následující rudá totalita mu neumožnila rozvíjet se tak, jak by si přál. Do USA dorazil jako bezejmenný emigrant. Na stránkách svých memoárů neskrývá hrdost na to, co dokázal. Jen svou pílí a erudicí stanul na samé špici svého oboru. Ne, tady se na falešnou skromnost nehraje. Tady jsme svědky opravdu velkých věcí.
Jak vařili indiáni
Roman Tadič: Indiánská kuchařka
2016, Nakladatelství Dauphin, 248 stran, 328 korun
Těch praktických kuchařek už mají všichni asi dost: jak udělat zdravé jídlo z nezdravých surovin, jak přichystat bohatou hostinu z vymetené spíže… Tentokrát tedy něco alespoň částečně nepraktického. Indiánská kuchařka je žánrem na pomezí: některé recepty se použít dají, celkově je to ale hlavně čtení o jídle a kultuře, o jejíchž stravovacích návycích toho víme zatraceně málo. Nepočítáme-li všeobecně rozšířenou oblibu ohnivé vody, že?
Tadič už v češtině vydal dvě své knihy o Šajenech, malém indiánském národu z planin. Ani jejich recepty v kuchařce nechybí, autor se ale navíc zajímá o další původní obyvatele Severní Ameriky.
Jejich recepty jsou fascinující. Například "kouzelná bizoní klobása" nepřináší zdaleka jen požitky kulinářské. Mladí lovci při jejím pojídání vyslovují jméno své dívky s tajným přáním, které se jim pak splní. Neboť bizoní maso je možné nahradit podle receptu hovězím, dá se předpokládat, že indiána, na kterého to působí, je možné nahradit i prostým Evropanem. Vyzkoušíte to?
Také maso z jelena či jelence je možné nahradit hovězím, jak se dočítáme v dalších receptech. Těch je v knize na dvě stovky. A skoro stejný počet kulinářských legend či drobných příběhů. Kniha tak není určena jen do kuchyně, ale i do našeho vysněného předvánočního teepee.
