Po krátké nemoci v sobotu ve vsetínské nemocnici zemřela moravská folklorní zpěvačka Jarmila Šuláková. Potvrdila to Silvia Hrachová, která zastupuje skupinu Fleret, s níž zpěvačka vystupovala. Šulákové bylo 87 let.

Jarmila Šuláková ještě donedávna vystupovala s cimbálovými soubory a se skupinou Fleret účinkovala v letech 1995 až 2011.

Uměla rozezpívat amfiteátr folkové Zahrady i příznivce tvrdší muziky na festivalu Rock for People. Celý život posluchačům otvírala krásu a poezii. "Zpěv a muzika jsou můj svět," říkala nestorka moravského folkloru a dodávala, že "to dělá ze srdca". 

"Odešla legenda... R. I. P., Jarmilko!!!" komentovala její úmrtí skupina Fleret na Facebooku. R. I. P. znamená anglicky Rest in Peace, česky odpočívej v pokoji.

Celý život posluchačům otvírala krásu a poezii. "Zpěv a muzika jsou můj svět," říkala nestorka moravského folkloru a dodávala, že "to dělá ze srdca". Zemřela dnes ve vsetínské nemocnici ve věku 87 let.

Rodačka ze Vsetína zůstala svému kraji věrná. Kromě zpěvu proslula i malebným valašským nářečím, optimismem, energií, řízným humorem a smyslem pro recesi. "Ženská ekrazit," řekl o ní kdysi primáš Hradišťanu Jura Pavlica.

Její dokonalá pěvecká technika a spontánní výraz vynikly v mnoha pořadech, také v rozhlase a televizi anebo při natáčení desek.

Také díky tomu se Šulákové podařilo udělat z lidových písniček hity – v knize Kdo je kdo na přelomu 20. století se uvádí, že tím prvním byla skladba Okolo Súče. Z dalších známých písní lze zmínit A vy páni muzikanti, Beskyde, Beskyde, Nasela si žitečka, A já bych sa vdávala nebo Sadila jsem marijánku.

K muzice Šulákovou přivedli rodiče, maminka zpívala a hrála ochotnické divadlo, tatínek byl muzikant, hrál na několik nástrojů a měl taneční kapelu. Šuláková od dětství zpívala ve školním dívčím sboru, pak s malou skupinou hrála trampské a tehdy oblíbené taneční písně. Nějaký čas účinkovala s taneční kapelou Veselí hoši.

Byla vyučená švadlena, několik let také šila v kožešnictví, ale moc ji to prý nebavilo. Mezitím už ji jako amatérskou lidovou zpěvačku přivábil v roce 1948 valašský Vsacan. Tady se dostala k milované hudbě a našla tu i svého manžela, houslistu Ludvíka Schmidta.

Šuláková, které hned zpočátku přezdívali "valašský slavíček", od roku 1951 dalších 14 let zpívala se souborem Kyčera. V té době též začala spolupracovat s proslulým Brněnským orchestrem lidových nástrojů, se kterým v rázovitém valašském kroji procestovala skoro celý svět. Později vystupovala s ostravským Technikem Jana Rokyty a dalšími soubory.

Vždy si přála studovat muziku, to se jí však nesplnilo. "Tož přesto všechno, i bez té školy jsem to snad zvládla i na tu jedničku," okomentovala svou kariéru.

Společně s Jožkou Černým a dalšími bylo její jméno skoro synonymem pro lidovou písničku, stala se i národní umělkyní.

To vše Šuláková stihla prakticky ve svém volném čase při občanském povolání. Od roku 1950 stála 35 let za pultem vsetínské prodejny gramodesek. Práce mezi lidmi ji bavila. Poznala tu všechny žánry a s humorem brala i to, když některý zákazník "tu uškřékanů Šuláčku" nemusel. Sama měla ráda i vážnou hudbu, jazz či folk.

"Člověk musí být čilý, dokud mu zdraví aspoň trochu slouží. A když ani hlas nezlobí, proč bychom lidem nerozdali ještě pár písniček," říkala Šuláková, která začala začátkem devadesátých let spolupracovat se skupinou Fleret.

Související