Zapadlé knižní skvosty cizojazyčných autorů 20. století představuje nová edice nazvaná Pozdní sběr, s níž přichází nakladatelství Prostor.

Prvním svazkem edice s květinovými motivy na obálce se stala kniha Poslední půlšilink anglického klasika Williama Somerseta Maughama, která v Česku vyšla po 70 letech. Následoval humanistický příběh Stefana Zweiga Svědomí proti násilí.

Čtenáři mohou v edici letos očekávat ještě prózy ruských spisovatelů Ivana Šmeljova a Michaila Osorgina.

"Jde o díla dnes pozapomenutá či zapadlá, jejichž kvalitu prověřil čas a bůhvíproč se ocitla mimo pozornost širší čtenářské veřejnosti. Máme v úmyslu vrátit literárně hodnotná díla zpátky na trh," uvedl nakladatel Aleš Lederer.

Román Poslední půlšilink je výsledkem pobytu spisovatele Maughama na Tahiti, kde žil francouzský malíř Paul Gauguin. Maughamův hrdina Charles Strickland se stejně jako Gauguin ve zralém věku vzdává kariéry, opouští ženu s dětmi a přetrhává všechna pouta, která ho spínají s konvenční společností, aby mohl proměňovat své vnitřní vidiny ve zřetelné obrazy.

Jako Gauguin, také Strickland žije zneuznáván a v bídě v Paříži, odkud odjíždí na Tahiti, aby tam vytvořil své nejúžasnější obrazy.

Poslední půlšilink vyvolal velkou odezvu. Příznivci Gauguina se pohoršovali, Gauguinův syn Paul se rozhořčeně ozval v knize zvané Můj otec Paul Gauguin.

Díla britského dramatika a prozaika Maughama patřila svého času k nejvydávanějším a také nejpřekládanějším. Do češtiny bylo v letech 1927 až 1976 přeloženo 11 jeho prozaických titulů.

Po 45 letech nyní v češtině v edici Pozdní sběr vychází také obhajoba práva na svobodu myšlení z pera Stefana Zweiga. Jmenuje se Svědomí proti násilí s podtitulem Castelliův zápas s Kalvínem.

"Upálit člověka neznamená obhajovat učení, nýbrž zabít člověka," napsal v 16. století kazatel a teolog Sebastian Castellio na adresu švýcarského reformátora Jana Kalvína, který měl zásadní podíl na justiční vraždě humanistického učence Miguela Serveta.

Castellio riskoval život, když obžaloval mocného Kalvína a proklamoval právo na svobodu myšlení.

Kalvín je Zweigem v knize zobrazen jako nekompromisní asketa, který ve svém fanatismu používá násilnou diktaturu. Zweig popisuje Kalvínovu cestu k moci i způsob, jakým uskuteční své totalitní požadavky a přemění demokratickou Ženevu v teokratickou diktaturu, kde je ohrožena občanská existence každého, kdo se znelíbí duchovní vrchnosti.

Zweigova kniha, žánrově se pohybující na pomezí eseje, románu a historické studie, vyšla prvně ve Vídni v roce 1936, tedy těsně před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem. "Humánní povahy vždycky příliš snadno rezignují a usnadňují tak násilníkům jejich hru," konstatuje v knize autor.