Ty dva roky byly k nevydržení. Tak dlouho − na autorovy poměry nezvykle dlouho − trvalo, než Jiří Kratochvil přišel s novou knihou. V roce 2015 to byly povídky, nyní román o mluvícím králíkovi, detektivech, estébácích a samozřejmě o Brně. Kniha se jmenuje kunderovsky Jízlivá potměšilost žití, ale je typicky kratochvilovská.

"Milé dámy a milí králíkové," začíná příběh jako klasická detektivka − a vydrží to celý první odstavec. Detektiv Kočí sice nesnáší vraždy provázené mordýřovými kreativními ambicemi, ale právě s takovým zločinem je záhy konfrontován. Vyprávět, či alespoň jen nastínit předivo příběhů by bylo pastí, do níž recenze nemůže spadnout.

Lze jen naznačit, že do Kratochvilovy současnosti se brzy vklíní minulost, do lidských vztahů ušáci vzdělaní v Schopenhauerovi, nechybí samozřejmě spisovatel, který píše vlastní příběh. Ten se brzy potká s tím románovým a oba příběhy se začnou proplétat a ovlivňovat. Věci jsou najednou jinak a ještě mnohem jinačeji.

Kniha se nepokouší zobrazovat nejednoznačnou dobu ani jednoznačné časy, které jí předcházely − a pokud to dělá, tak jen v druhém plánu. Tím prvním je pocta, doslova monument, který Kratochvil ve své knize postavil příběhům.

"Bůh stvořil muže a ženy, protože má rád příběhy," opakuje spisovatel. Dvě pohlaví mu ale nestačí, do jeho kolotoče vstupuje − jak to říct ve zkratce − také všechno ostatní. Třeba magická moc králíků užívaná jednou za dlouhý věk, která stojí za zhroucením komunismu. Nebo ne?

Kratochvil je velký hráč, hraje si s topografií svého města, s odkazy na mnohá literární díla, sem tam i na některá vlastní. Jeden svůj starší román nejenže na několika stránkách parafrázuje, on ho dokonce v aktuální knize mění a dopovídává.

Činí to nicméně tak nízkoprahově, že ten, kdo Brno či Kratochvilovy starší knihy nezná (obojí by ovšem byla veliká škoda), není o nic ochuzen. Jen zkrátka není tolik obohacen.

Kratochvilovy práce z devadesátých let byly doslova přeplněné nespoutanou fantazií a občas trpěly jistým cimrmanovským komplexem, byly jako ona legendární sopka, která svými erupcemi zasypala sama sebe. Ne, fantaskní svět Jiřího Kratochvila za ty roky nijak nesplaskl a nezteřel, jen se stal v nejlepším slova smyslu služebným.

Kniha

Jiří Kratochvil

Jízlivá potměšilost žití

2017, Nakladatelství Druhé město, 224 stran, 269 korun

Kratochvil dokázal svou energii spoutat a využít, podobně jako když James Watt před stoletími sestavil parní stroj. Tlak uvnitř je veliký, roste, ale pokud je držen v rukách zkušeného žokeje, je veskrze účelný.

Kratochvil svou "detektivku" potměšile graduje a dokáže ji rozuzlit až na posledních stranách. Ano, tak to má být. Něco tak nudného, jako by bylo odhalení vraha, ale samozřejmě nečekejme.

Vždyť máme v rukou knihu, která je barevnější než nejbouřlivější sny. Jen v jednom se autor mýlí: kvůli své slabosti pro příběhy Bůh muže a ženu nestvořil. Všemohoucí kvůli tomu stvořil Jiřího Kratochvila.

Související