Praha má od minulého týdne Koncepci kulturní politiky pro roky 2017 až 2021. Zastupitelé tak kromě názoru na směřování pražské kultury vyjádřili, jak ji má hlavní město financovat. Letos Praha dává zhruba 1,5 miliardy korun na běžné náklady kulturních institucí a grantový systém.

Celkový rozpočet města v oblasti kultury včetně památkové péče a investic, třeba do rekonstrukce Šlechtovy restaurace nebo dvorany Divadla Na zábradlí, je ale vyšší − zhruba 2,3 miliardy korun.

Svoji kulturní politiku nyní pražská politická reprezentace formulovala skoro po třech letech od nástupu do funkce. Protože do nových komunálních voleb zbývá přibližně rok, je otázkou, jak se podaří splnit velkorysé vize, které koncepce obsahuje − například stavbu nové koncertní síně nebo galerie moderního umění. Materiál, který by měl sloužit k prosazování praktické politiky, připomíná spíš předvolební program.

Pod koncepcí je podepsaný odbor kultury a cestovního ruchu pražského magistrátu. Jan Wolf, radní pro kulturu za KDU-ČSL a Trojkoalici, ale přiznává, že dokument vznikal obtížně. Prý je nakonec "kompilátem práce dvou týmů". První vedl sám radní a rozvíjel materiál, který loni odevzdal pražský Institut plánování a rozvoje. Tomu zpracování pražské kulturní politiky ještě v roce 2014 zadal předešlý radní pro kulturu Václav Novotný za TOP 09.

Druhý, oponentní tým nyní vznikl kolem primátorky Adriany Krnáčové za ANO, pro kterou byla koncepce Institutu plánování a rozvoje nepřijatelná. Expertní členové obou týmů zůstávají v anonymitě.

Právě "absenci rozsáhlé participace odborné veřejnosti" označuje za slabinu nyní přijaté koncepce Ondřej Pecha, radní pro kulturu za ODS z éry někdejšího primátora Pavla Béma. Pecha stál u vzniku oceňovaného pražského grantového systému i kulturní politiky v letech 2010 až 2015. Vzpomíná, jak kdysi byly oba materiály "velmi pečlivě a často velmi vášnivě diskutovány".

Podle opozičního zastupitele Václava Novotného možná dokument, který odevzdal Institut plánování a rozvoje, nebyl úplně dokonalý, ale mělo se o něm veřejně mluvit. "Vzdor mým opakovaným výzvám se jím vedení města odmítalo zabývat a zařadit ho na jednání výboru pro kulturu," stěžuje si bývalý radní, podle něhož je finální dokument šitý horkou jehlou. "Rada ho při schvalování projednávala celých osm minut, což také o něčem vypovídá," upozorňuje.

Nad kulturní politikou, jak ji nyní pražské zastupitelstvo odsouhlasilo, nakonec ani moc není o čem věcně diskutovat. Měla by navrhovat konkrétní kroky vedoucí k udržitelné správě pražské kultury, ale přitom se vyhýbá ožehavým tématům, jako jsou třeba limity jejího financování.

Koncepce nepřemýšlí nad počtem ani způsobem hodnocení příspěvkových organizací. Přitom jich Praha zřizuje sedmnáct, ročně ji stojí téměř miliardu korun, z toho jen deset zřizovaných divadel 440 milionů korun. Místo konkrétních řešení dokument popisuje budoucí ideální stav v roce 2021: "Kultura v Praze je přitažlivá i inteligentní a umožňuje vysokou míru participace občanů. Praha 2021 bohaté kulturní možnosti komunikuje strukturovaně, chytře a přístupně nejen pro své obyvatele, ale také pro návštěvníky z ČR a zahraniční turisty."

Radní Wolf připouští, že text je záměrně spíš obecný a nepouští se do kontroverzních záležitostí, jako je transformace příspěvkových organizací nebo působení městských institucí v draze pronajatých soukromých prostorách.

"Nechtěli jsme do toho dostat rozbušku, a proto jsme rezignovali na popis, co bude dál s příspěvkovými scénami," přiznává radní, který prý není příznivcem transformace příspěvkových organizací, protože většina jich patří k tomu nejlepšímu v Praze − jako Divadlo Na zábradlí, Divadlo pod Palmovkou, Švandovo divadlo nebo Divadlo v Dlouhé.

"S některými máme problémy, ale to vyřešíme. O výhodnějších pronájmech nebo i odkoupení některých divadelních sálů jednáme. Nepíšeme o tom v koncepci, ale snažíme se pro to něco dělat," ujišťuje radní.

Podle bývalého radního Pechy je nová kulturní politika "zahalena do všeobjímajících souvětí". Marně se prý například domníval, že se z materiálu dozví systémový důvod, proč magistrát do konglomerátu Městských divadel pražských − Divadla ABC a Divadla Rokoko − nyní včleňuje dříve transformované Divadlo Komedie, když jsou navíc všechna v pronájmu v objektech, které město nevlastní. "Proč mají mít všechna jednoho ředitele, místo aby si konkurovala?" diví se Pecha.

Kulturní koncepce, u jejíhož vzniku v roce 2010 stál, navrhovala většinu příspěvkových divadel zrušit a proměnit je v samostatné neziskové scény. Ty by pak soutěžily o peníze na činnost v grantovém systému. Naopak nynější koncepce chce uměleckých výsledků dosáhnout blíže neupřesněným tlakem: "Podmínkou pro relativně rychlý a zřetelný kvalitativní nárůst výkonu pražského kulturního sektoru je využití všech nástrojů při vyžadování špičkové kvality poskytovaných služeb, nabídky a institucionálního chování těch organizací, na něž má přímý vliv město."

Václav Novotný vidí možné riziko v leitmotivu nové kulturní koncepce, která opakovaně vyzvedává hledisko excelence: "Evaluace úspěšnosti naplňování koncepce se v tomto smyslu řídí především kritériem excelence." Dokonce jsou přímo vyjmenováni takzvaní lídři excelence, která je často spojována s možností oslovit turisty: soudobá hudba, tanec, nový cirkus a design.

Grantová komise, která v Praze letos rozděluje zhruba 350 milionů korun, by takový návod měla vzít vážně. Grantový systém totiž předpokládá, že zohlední priority platné kulturní politiky.

Teoreticky by to mohlo znamenat omezení grantů pro málo "excelentní" projekty typu kulturního oživení karlínských kasáren či Nákladového nádraží Žižkov. Pravděpodobnější ale je, že nejen kritérium "excelence", ale ani popsaný materiál žádnou uměleckou ani grantovou revoluci nezpůsobí.

Související