Atmosféra Folkových prázdnin, jejichž 32. ročník v sobotu začal v Náměšti nad Oslavou, je výjimečná. Spíš než obvyklou roztančenou pařbu letních hudebních festivalů pod širým nebem zdejší program − založený z významné části na "multižánru" takzvané world music − připomíná koncerty vážné hudby v pražském Rudolfinu: většina publika sedí a soustředěně poslouchá.
Když tedy v neděli večer z pódia náměšťského zámeckého parku zněl první smyčcový kvartet Leoše Janáčka v podání Škampova kvarteta, které zahrálo ve společném programu s tradicionalistickou maďarskou kapelou Muzsikás, zpovzdálí do něho pronikal pouze výskot dětí. Ty se zde zdržely po odpolední zahradní slavnosti.
Průnik veselého dětského pištění do teskného Janáčka zněl, asi jako kdyby v Rudolfinu na varhanní empoře zřídili pískoviště, kam by posluchači během koncertů odkládali potomky. Ale skladatelovu hudbu to pozitivně posunulo k repertoáru, na jakém Folkové prázdniny staví především.
Interpreti zde přenášejí tradiční hudbu k novým horizontům, "narušují" ji jinými prostředky − jazzem, rockem, klasikou či používáním samplů.
Podobně to s nahrávkami ševelící přírody, které vkládá do své hudby, dělá Iva Bittová na aktuálním albu At Home své skupiny Čikori. Na festivalu zahrají nadcházející sobotu.
Čikori jsou modelovým příkladem většiny interpretů z hlavního programu Folkových prázdnin: mají renomé překračující hranice států, ale především vytvářejí vyhraněnou hudbu vycházející z lidových tradic různých kultur.
Na Folkových prázdninách vzaly děti Janáčka na pískoviště
Ačkoliv na Folkové prázdniny přijíždí řada takových souborů ze zahraničí, v letošním programu jsou kromě Čikori ještě dva silné tuzemské projekty.
Včera tak v Náměšti zahrála houslistka a zpěvačka Jitka Šuranská se Starou beskydskou muzykou RukyNaDudy, Sdružením nezávislých jazzmanů a ženským sborem z Kudlovic program Beránci a vlci s přepracovanými písněmi z Beskyd a jižní Moravy. A ve čtvrtek zde kontrabasista a skladatel Jiří Slavík představí repertoár Mateřštiny − alba hluboce tradicionalistického a přitom tak vyhraněně autorského, že na něm Slavík působí jako Janáčkův duchovní pokračovatel.
Janáček, ta míra tuzemských postfolklorních věcí, má pro maďarskou kapelu Muzsikás vlastní obdobu − skladatele Bélu Bartóka.
Proto na společném sobotním koncertu Muzsikáse se Škampovým kvartetem nezůstal Bartók stranou. Vystoupení, v němž se oba soubory střídaly, vyvrcholilo společnou hrou části skladatelových Rumunských lidových tanců.
Čtveřice ostrých, a přece někdy tak zmelancholičtělých chlapíků z Muzsikáse, kteří na smyčcové nástroje hrají hrubé riffy, se jedinečně spárovala se Škampovým kvartetem. Výsledkem byl rovnocenný dialog v české premiéře, poprvé uvedený loni na festivalu v londýnské čtvrti Wimbledon.
To je dalším charakteristickým znakem dramaturgie v Náměšti. Umělecký ředitel festivalu Michal Schmidt sem zve mimo jiné soubory s programy, které v tuzemsku ještě nikdo neslyšel, případně iniciuje příležitostné projekty přímo pro Náměšť.
Třeba před dvěma roky to byl program Jitky Šuranské, který se stal volným předobrazem na festivalu včera představených Beránků a vlků.
Letos to bude páteční koncert tří rozdílných houslistů. Také za ním stojí − tentokrát nehrající − Šuranská.
"Přivítáme hráče, kteří nejen rádi překračují hranice žánrů, svým přístupem vlastně vytvářejí žánry zcela nové," uvádí Šuranská s tím, že Američan Casey Driessen reprezentuje americký bluegrass, Dán vystupující pod jménem Thyge SP tradiční hudbu své země a Slovák Stano Palúch tamní folklor s přesahem do jazzu.
Ačkoliv to nejspíš bude další koncert k soustředěnému poslechu, ani ta "pařba" se nakonec Folkovým prázdninám nevyhne. Jejich závěr v sobotu obstará dechovka Fanfare Ciocarlia, která zběsilou hrou předhání čas.
Jestliže podobné muzice se věnující slovenský Balkansambel o víkendu v Náměšti vtipkoval, že připravený hodinový program stihl za 50 minut, Fanfare Ciocarlia by to v rámci teorie relativity mohli zvládnout během čtvrt hodiny.
Na Folkových prázdninách vzaly děti Janáčka na pískoviště
