Na životech víl dnes nezáleží. Nikoho tudíž nepřekvapí, když policista Ward poslechne ženu a vyrazí před dům, kde se jedna z nich dobývá do klícky s krmením pro ptáčky. Dotěrného tvora, který připomíná spíše škodolibou obludu než éterickou bytost, strážce zákona nemilosrdně umlátí koštětem.

Ve snímku Bright, který na svých stránkách nově uvádí internetová televize Netflix, má však policista Ward v podání Willa Smithe vážnější starosti. Čeká na parťáka, aby po rekonvalescenci poprvé vyrazili do práce. A strážník Jakoby není obyčejný člověk. Má kůži barvy přeštického vepře, rozpláclý nos a všichni jím opovrhují, včetně Warda. Jde o prvního orka, který vstoupil do řad policie. A všichni čtenáři fantasy vědí, že orkové jsou podřadná rasa, která obvykle pomáhá zlu. Jen tento se rozhodl pomáhat a chránit.

Netflix si nemohl vybrat příhodnější čas pro uvedení Brightu, směsi krimithrilleru a moderní městské fantasy s rozpočtem 90 milionů dolarů.

Jde o symbolické završení úspěšného roku, v němž se nejrychleji rostoucí internetová televize, dosud známá hlavně původními kvalitními seriály, naplno pustila do produkce vlastní filmové tvorby. Netflix v roce 2017 vyprodukoval okolo 60 původních snímků, v příštím roce to má být ještě o 20 více.

Takové množství filmů jediné studio vyrábělo naposledy na počátku minulého století. Ve čtrnáctipatrové budově Netflixu dnes tisícovka zaměstnanců pracuje na tom, aby se osm miliard dolarů − což jsou programové výdaje na příští rok − proměnilo v co největší počet filmů, seriálů a dalších pořadů. Z té částky dosud jde většina na nákup licencí, do původní tvorby se investuje něco přes čtvrtinu. Ale programový ředitel Ted Sarandos má jasnou vizi: navýšit podíl originální tvorby na 50 procent.

Netflix už je nepřehlédnutelným konkurentem nejúspěšnějších tradičních televizí jako HBO, nyní chce soupeřit s Hollywoodem. Vedle rozvoje seriálové tvorby, kterou stále více produkuje také za hranicemi USA, se tak soustřeďuje právě na filmy. A aktuální titul Bright je jasným signálem, že mu nejde jen o malé nezávislé snímky, ale též o hvězdně obsazené trháky.

Dle reakcí zámořských kritiků to Netflixu úplně nevyšlo. Recenzent respektovaného internetového periodika IndieWire dokonce označil Bright za nejhorší film roku. Jenže Netflix nefunguje jako klasická filmová studia a nehodnotí své produkty čistě podle výdělku či divácké odezvy. Natož podle názoru kritiků. Proto už před uvedením snímku oznámil, že plánuje pokračování, čímž z Brightu učinil první filmovou franšízu v historii internetových titulů.

Ostré kritické odmítnutí je navíc nespravedlivé. Bright svým originálním spojením thrilleru ze špinavé současnosti s parťáckou komedií odehrávající se ve fantasy světě, kde pospolu žijí elfové, orkové a lidé, přináší do žánrové kinematografie svěžest. Režisér David Ayer se po nepovedeném superhrdinském snímku Sebevražedný oddíl vrátil k tomu, co umí nejlépe − policejnímu thrilleru s ambivalentními hrdiny, jednajícími na hraně zákona i morálky.

Dobývání festivalů i Hollywoodu

V květnu se francouzský filmový svět bouřil, když Netflix do soutěže festivalu v Cannes přivezl dva snímky určené primárně nikoliv do kin, nýbrž na vlastní internetové stránky. Ekologická fantasy Okja i drama Meyerowitz Stories, natočené v duchu Woodyho Allena, však získaly příznivé recenze. A spektakulární Okja předznamenala ambice Netflixu provádět i na malé obrazovce velké filmové věci.

Jen do tohoto Ayerova oblíbeného prostoru, který vytvářel coby scenárista či režisér snímků Training Day, Drsný časy a Patrola, nyní vstoupili zlí elfové lačnící po kouzelné hůlce. A také Will Smith. Ten do příběhu o dvou policistech na útěku před kolegy, gangy i elfy vnáší neustálé vtipkování.

Výsledkem je směs, která střídá humorné, bláznivé, emotivní, bizarní, přihlouplé i krvavé okamžiky. Netflix se nebojí riskovat, dává tvůrcům relativně velkou svobodu. A ta vždy automaticky nevede k přesvědčivým výsledkům.

Na druhou stranu svět, v němž se Bright odehrává, skýtá nemálo nápadů. Třeba strážníka Jakobyho, jehož musel Joel Edgerton, ukrytý pod odpudivou orčí maskou, zahrát jen hlasem a očima. Na smutného, zásadového orka, který bojuje s předsudky lidí i dědictvím vlastní rasy, by se dobře dívalo také v dalších dílech.

Bright umí do zápletky − pojednávající též o rasové nesnášenlivosti − citlivě vpracovat nezvyklé detaily, jako je třeba odlišná citlivost orků na pachy. Nebo všední momenty, kdy parťáci jen jedou autem a nezávazně konverzují. Spojení ambiciózně napsaných postav s tuctovou zápletkou o hrozbě, že svět zničí jakýsi temný pán, však plně nefunguje. Stejně jako některé výměny mezi oběma protagonisty, kdy film z tragického tónu přechází do odlehčených průpovídek.

Zatímco seriály od Netflixu často trpí přehnanou stopáží, Bright toho naopak obsahuje tolik, že by si zasloužil celou minisérii. I proto se lze těšit na pokračování ze světa, kde možná na životech víl nezáleží, ale na těch orčích nakonec ano.

Dle slov programového ředitele Sarandose se chystá dalších pět podobně nákladných titulů, například Martin Scorsese točí snímek Irishman s Robertem De Nirem. Letos Netflix dobýval hlavně festivaly. V lednu na Sundance nakoupil nejdiskutovanější nezávislé snímky jako drama Mudbound, nyní hojně skloňované coby kandidát na Oscary. V květnu přivezl dva snímky z vlastní produkce do hlavní soutěže nejsledovanějšího světového festivalu v Cannes. Příští rok se ukáže, zda se má Netflixu bát i Hollywood.

Související