Mapa z počátku 16. století, jejíž cena se odhadovala na více než milion dolarů, se měla stát unikátní položkou prosincové londýnské aukce Christie's. Ještě před dražbou se ale ukázalo, že je to důmyslný padělek. Kardinální důkaz přinesl český restaurátor žijící v Houstonu Michal Peichl.

Čtyři dosud známé tisky mapy světa z roku 1507 od německého kartografa Martina Waldseemüllera měl rozšířit objev pátého tisku. Mapa má podobu 12 zašpičatělých proužků, jako by ji autor nakreslil na slupku pomeranče, jejž následně oloupal. Je považována za nejstarší tištěný glóbus a také za první tiskovinu, na níž se objevil nový světadíl označený názvem Amerika. Možná proto se po oznámení objevu ozvali se svými pochybnostmi nejprve američtí odborníci. Nezdálo se jim několik maličkostí.

"Jeden z mých klientů, Barry Ruderman, dealer z Kalifornie, chtěl znát můj názor na Waldseemüllerovu mapu, která měla být dražena v Londýně," říká restaurátor Michal Peichl, rodák z Telče, který při univerzitním výměnném pobytu v Houstonu poznal budoucí manželku a po studiu se za ní odstěhoval do USA. Nyní vede firmu Paper Restoration Studio a specializuje se na restaurování starých grafik, map či glóbů.

jarvis_5a575cac498ebde45ac6fd41.jpeg
Odborníci nad Waldseemüllerovou mapou v knihovně J. F. Bella Minneapolis, stojící Michal Peichl
Foto: archiv Michala Peichla

"Posudky dávám svým klientům nebo institucím většinou tehdy, když uvažují o koupi. Sám ale často kupuji mapy a grafiku starých mistrů v aukcích a to mě donutilo dávat si pozor na padělky. Každá chyba představuje citelný finanční šok," dodává restaurátor, který odhalil již stovky falz, dosud žádné z nich si nečinilo nárok na milionovou hodnotu jako mapa označovaná za rodný list Ameriky.

První dojem

Restaurátor viděl nově objevený tisk údajné Waldseemüllerovy mapy poprvé v digitální podobě. "Pamatuji si, že jakmile jsem fotografie spatřil, pomyslel jsem si, že je to padělek. V našem oboru je první reakce často stejně důležitá jako následný důkladný výzkum," říká restaurátor, který pro svůj posudek zjišťoval nejprve původ "objevu".

Po našem výzkumu zůstaly jen tři nesporné mapy," říká restaurátor Michal Peichl.

"Od Christie's jsem se dozvěděl, že mapa pochází z pozůstalosti britského restaurátora A. B. Dreschera. Údajně byla nalepena tiskem dolů na desce staré vazby. Je ale velice nepravděpodobné, že by mapa byla použita jako konstrukční papír při vazbě knih," říká restaurátor, jehož práce občas připomíná detektivní pátrání.

Dalším jeho krokem bylo porovnání tisku se známými exempláři − dosažitelné pro něj byly tři, jež uchovávají veřejné sbírky. Čtvrtá mapa je v soukromé sbírce. "Bavorská státní knihovna v Mnichově má jeden exemplář, který je téměř identický, ale mapa v knihovně Jamese Forda Bella v Minneapolis, vlastnící první známý objevený exemplář, a další exemplář v německém Offenburgu jsou podstatně dynamičtější a detailnější v tisku," popisuje restaurátor.

jarvis_5a575cac498ebde45ac70a39.jpeg
Šupinka lepidla, jež pomohla odhalit padělek.
Foto: Michal Peichl

Odborníci včetně Michala Peichla považují za stoprocentně autentický ten nejstarší, minneapoliský tisk. V porovnání s ním se objevilo několik problematických míst − ovšem nejen na "nové" mapě Christie's, ale i na mapě mnichovské. "Na obou je přítomno několik tištěných bodů, které nejsou na mapě z Minneapolis ani na té z Offenburgu. To je něco, co by se při tisku dřevorytu nemělo stát. Dřevoryt se může časem opotřebit a poškodit, to ale vždy povede ke ztrátě tisku, a nikoliv k přidání. Při dalším průzkumu jsme našli místa, kde mapa od Christie's i ta z Mnichova reprodukují v tisku poškození, která jsou na americké mapě přítomná následkem restaurování nebo poškozením v papíře."

Vločka klihu

Český odborník byl jedním z expertů, kteří mapu od Christie's zkoumali i "na živo", tedy nejen z fotografií. Právě Peichlovi se nakonec podařilo získat nezvratný důkaz. Při 60násobném zvětšení nalezl nepatrný kousek klihu, jenž na papíře zůstal po sejmutí z vazby. "Jednalo o jednu 'vločku', která měla část mapy tištěnou přes sebe, nikoliv pod sebou. To se může stát, jen pokud je papír stažen z vazby a mapa na něj tištěna až následně," popisuje restaurátor. Historka o vzácné mapě, již kdosi před pěti sty lety použil jako podklad k jiné knize, tím vzala zasvé.

Kauza s londýnským falzifikátem navíc vzbudila pochybnosti o pravosti mnichovské mapy. "Po našem výzkumu zůstaly jen tři nesporné exempláře. Bavorská státní knihovna zahájila studii své mapy, výsledky očekává začátkem tohoto roku," dodává restaurátor.