Českoslovenští a čeští prezidenti nikdy neměli na starosti jen kladení věnců, vždy měli vliv i na ekonomiku země. Nyní mohou ovlivňovat obsazení křesel hospodářských ministerstev a přímo rozhodovat o podobě bankovní rady ČNB, která má na starosti měnu i dohled nad bankami. Zejména šéf centrální banky bývá s úřadující hlavou státu těsně spjatý. Nikoliv náhodou si Václav Havel vybral guvernéra ČNB Josefa Tošovského za premiéra úřednické vlády. Jiná bankovní rada zase byla oporou pro Václava Klause při jeho nesouhlasu se vstupem do eurozóny. A Miloš Zeman do čela ČNB dosadil svého premiéra Jiřího Rusnoka, který ho teď v boji o Hrad podporuje.
Masaryk versus Rašín
Vliv na ekonomiku měl už Tomáš G. Masaryk. Například v závěru roku 1922 ve spolupráci se zástupci lehkého průmyslu (včetně Tomáše Bati) a části bankéřů začal připravovat odvolání ministra financí Aloise Rašína. A šel na něj i oklikou: ministrovu snahu o silnou korunu neváhal před britským vyslancem Georgem Clerkem označit za katastrofu pro stát. A protože se tato slova neutajila, Rašín předem reagoval zmírněním deflační politiky.
Mezi levicí a finančníky
Tomáš G. Masaryk sice prohlašoval, že svět jde doleva a finančně podporoval sociální demokracii. Odmítal však znárodnění domácí ekonomiky a podpořil nástup reprezentantů pravicové národní demokracie na hospodářská ministerstva nové republiky. Udržoval také těsné kontakty s československými průmyslníky a bankéři. Ti na oplátku plnili desítkami milionů korun jeho osobní dispoziční fond. Až do 30. let udržoval nadstandardní vztahy s Jaroslavem Preissem, šéfem nejsilnějšího domácího finančního úřadu, Živnostenské banky, který byl jeho poradcem a staral se i o jeho vlastní peníze.
Hned v roce 1919 se s ministrem zahraničí Edvardem Benešem zasadil o to, aby největší strojírenský podnik v zemi, plzeňskou Škodovku, ovládla francouzská zbrojovka Schneider et Cie. Šlo nejen o prosperitu, ale také o posílení spojeneckých svazků.
Na přelomu let 1923 a 1924 Masaryk vytlačil z politiky i vedení Družstva hospodářských lihovarů šéfa Senátu Karla Práška. Když tisk prozradil, že Prášek rozdal 30 milionů korun na prosazení pro lihovarníky příznivých cen a kvót, odmítl ho pozvat na novoroční oběd. Prášek pak pod tlakem veřejného mínění i vlastní agrární strany přišel o své funkce. Parlament navíc schválil zákon bránící politikům zasedat ve správních radách velkých korporací.
Předchůdce švédského modelu
Edvard Beneš prosadil budování pohraničního opevnění a vyzbrojování armády, což pomohlo rozhýbat československou ekonomiku postiženou hospodářskou krizí. I když pouze za cenu rychle rostoucího státního dluhu. Tehdejší keynesiánské postupy, především veřejné práce a subvence zemědělcům, kalifornský historik a politolog Gregory Luebbert označil za předobraz švédského ekonomického modelu.
Později pod dojmem poválečných socializačních opatření ve Velké Británii a Francii souhlasil v roce 1945 se znárodněním v Československu. Pod stát přešlo 70 procent průmyslu: banky, pojišťovny, doly, hutě a firmy s více než 500 zaměstnanci.
O dva roky později selhal jeho záměr zapojit zemi do americké pomoci Evropě, Marshallova plánu.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111