Nebýt Donalda Trumpa, těžko říct, jak by předloni v létě dopadl knižní debut J. D. Vance. Mladý americký právník a absolvent Yaleovy univerzity, jenž neměl žádnou literární průpravu, vydal paměti v pouhých jedenatřiceti letech.

Existenci knihy, kterou pod názvem Americká elegie v českém překladu Miloše Caldy na trh právě uvedlo nakladatelství Argo, ozřejmuje především autorův původ. Vance pochází z někdejšího hornického městečka v apalačském regionu, až do dokončení střední školy vyrůstal v Ohiu, uprostřed chřadnoucí průmyslové oblasti známé jako rezavý pás.

Právě tady značnou podporu při prezidentských volbách získal Donald Trump.

Jak známo, jedna část Ameriky je Trumpovým vítězstvím dodnes nadšena, naplněna zadostiučiněním, že její hlas, který už v překotu rychlých kulturních změn pokládala za ztracený, konečně došel sluchu. Ta druhá jen těžko chápe a přijímá to, čeho se stala svědkem.

Pro tuto část americké společnosti stále platí, že prvotní šok polevil, avšak pochopení reality se nedostavilo. A nemohlo − ani nejpronikavější intelekt a sebelepší empatie nemohou nahradit osobní zkušenost, jakou má kupříkladu právě J. D. Vance.

Jeho kniha tedy slouží jako objevný pohled dovnitř Trumpovy Ameriky pro všechny, kdo žádného Trumpova voliče nikdy nepotkali.

J. D. Vance byl a přinejmenším prostřednictvím rodiny stále zůstává součástí tohoto světa. Jeho kniha se v anglickém originále nazývá Hillbilly Elegy a autor sám platí za jednoho z "hillbillies" či "rednecks", horalů či buranů, dobře zná pocity takzvané bílé spodiny − jak se lidem z maloměst nelichotivě přezdívá.

Vance se mezi nimi narodil a vyrostl, zároveň však z tohoto světa dokázal odejít. Opustil Středozápad, vystudoval prestižní Yaleovu univerzitu a dnes úspěšně funguje v bohaté městské Americe.

Dokonce dokáže mluvit jejím jazykem, což je podstatný důvod, proč se jeho kniha stala bestsellerem u amerických městských liberálů − hned měsíc po vydání se usadila na žebříčku nejprodávanějších titulů podle listu New York Times.

Ve své knize Vance líčí příběh městečka v Apalačském pohoří, jehož hornická sláva začala pohasínat už v polovině minulého století. A tak se řada místních obyvatel přesunula na Středozápad za ocelářskými provozy, jako byla fabrika společnosti tehdy známé pod názvem Armco Steel v Middletownu. Dobré platy, silné odbory, slušné penze, hrdá americká průmyslová výroba.

Jenže v době, kdy tento svět na střední škole začal aktivně vnímat J. D. Vance, narozený roku 1984, zbyl už jen onen rezavý pás. Zarostlé veřejné parky, rozbitý asfalt, nezaměstnanost, alkohol a prášky, které sice pomáhají zahnat prázdno a deziluzi, avšak často přitáhnou ještě horší neřesti. Takové závislosti na dlouhé roky propadla i Vanceova matka, a syn tak prakticky celá středoškolská léta žil u prarodičů, u "mamá" a "papá", jak se mezi horaly říká babičce a dědovi.

Kniha

J. D. Vance
Americká elegie: Memoáry o krizi rodiny a kultury
(Přeložil Miloš Calda)
Nakladatelství Argo 2018, 299 korun, 264 stran

Vůči čtenářům je Vance upřímný. Píše o lidech, kteří sami často přispívají k vlastní bídě. Ať už pasivitou, rezignací, nebo příslušností k uzavřenému kmenu, kdy si odmítají nechat pomoct zvenku, lidmi mimo svou komunitu. "Nemáme rádi cizí lidi ani ty, kteří se od nás liší," píše Vance.

Ale stejně tak je srozumitelný, když mluví o skutečné hrdosti, vlastenectví, o tom, že zdejší americká domácnost je samozřejmě ozbrojená − "čtyřiačtyřicítka magnum pro papá a osmatřicítka speciál pro mamá".

Zároveň autorovi věříme a chápeme ho, když konstatuje, že "prezident Barack Obama se jeví jako cizinec mnoha Middletowňanům z důvodů, které nemají nic společného s barvou kůže": proto, že jejich životní zkušenosti a kulturní citlivosti jsou navzájem zcela mimoběžné. V tomto ohledu si čtenář za Obamu může dosadit kteréhokoliv demokrata z velkých měst.

"Nikdo z mých spolužáků ze střední školy nestudoval na tradiční elitní univerzitě. Barack Obama studoval na dvou a na obou vynikal. Je brilantní, bohatý, mluví jako profesor ústavního práva, jímž ostatně také je. Nijak se nepodobá lidem, které jsem obdivoval, když jsem dospíval," píše Vance.

Sám mezitím poznal a evidentně pochopil i Obamův svět. Většina jeho někdejších spolužáků ze střední školy ale takovou příležitost neměla nebo ji mít ani nechtěla.

Mimo jiné proto v roce 2016 většina z nich dala hlas Donaldu Trumpovi, který byl pro ně srozumitelný.

Vanceův obraz horalů, buranů či bílé spodiny ani zdaleka není úplný. Ale konkrétností a osobní znalostí je skvělým doplňkem sociologických a politických rozborů, kterých po Trumpově vítězství v USA vznikají desítky.

V té nejcennější kvalitě, tedy dobrém vyprávění, Vance všechny předstihuje. Místo čísel o poklesu ekonomické produkce rezavého Středozápadu, místo počtu zavřených uhelných dolů v apalačském regionu, místo statistik, kolik lidí je v kterém státě závislých na opiátech, napsal vzrušující, plnokrevnou "story".

O klukovi, který se narodil jako hillbilly, kterého "mamá" učila střílet, který na střední škole matce ráno čural do skleničky, když potřebovala mít vzorek, že je čistá, a který nakonec odešel na úplně jinou americkou planetu. Jeho kniha je teď nejlepším důkazem, že v obou světech obstál.

Související