V současné době se svět snaží přijít na způsob, jak zkrotit hospodářství, aby bylo udržitelné, nepřerostlo nám přes hlavu a abychom se časem neupekli na přehřáté planetě. Je to "milionová" otázka − jak to vymyslet, aby se dlouhodobé cíle sladily s krátkodobými zisky. A kdo na to přijde, jistě získá zaslouženou Nobelovku.

Obavy, že nás náš výtvor zničí, panovaly mezi lidmi od nepaměti. Bojíme se, že to, co nám má sloužit, naše stvoření (třeba naše ekonomika, ale to samé by se dalo říci o technologiích) se nám vymkne z rukou, přeroste nás, přetvoří − a podmaní. Charlie Chaplin, nejsmutnější komik všech dob, to vyjádřil po svém ve filmu Modern Times (Moderní doba, 1936). Je to snad jeho nejznámější dílo, ve kterém na tuláka bez jistého domova vyšla práce v (moderní) továrně. Stojí tam u pásu a utahuje cosi, co mu pás přinese jako řeka, v každé ruce jeden nástroj, pokaždé repetitivně stejný kus kovu, žádný čas nazbyt a linka, která nepočká. Čím je Charlie podobnější stroji, tím je úspěšnější, čím robotičtější, čím pravidelnější, čím méně zvídavý − tím lépe vše v tempu stroje stíhá. Běda pokud ovšem začne projevovat své lidské vlastnosti. Třeba když se chce poškrábat nebo zamyslet, hájit nebo se chvíli (neefektivně) zadívá "do blba", stroj mu ujede a nastávají problémy.

Také s jídlem je potíž. Stroje totiž, jak známo, přestávky na oběd nepotřebují a extrémně efektivní manažeři se tento lidský "nedostatek" snaží vyléčit strojem (dalším strojem!) na krmení. Když je čas oběda, za robotníka zajede robot a začne jej krmit. Vše tak, aby u toho mohl dotyčný i nadále efektivně pracovat. Vše je v podobě prototypu, takže se věci trochu motají a vznikají zábavné situace, nicméně obrázek je dokonán − strojem krmený člověk obsluhuje stroj, který vyrábí něco, čím se (dost možná) cirkulárně budou zase krmit lidi.

Situace vrcholí v momentě, kdy Chaplin opět něco nestíhá, a aby to dohnal, již u pásu nestojí, ale běží s ním − až tak daleko, že jej stroj pohltí do jednoho ze svých otvorů. Robotník však robotuje mechanicky dál, utahuje, i když už je to životu nebezpečné, až se dostane do soukolí velikých kovových zubů kol, která jej drtí. Jeho měkké biologické tělo je propleteno mezi kola stroje, stále však důkladně utahuje kola stroje, toho stroje, který jej ničí. Je to až kafkovský výjev − kdyby to nebyla komedie, chladný stroj by jej zcela jistě rozdrtil, kdyby neměl štěstí klaunů a kdyby někdo stroj nezastavil zvnějšku. Je jako v transu, neví, co se s ním děje, eufemicky řečeno, nevidí věci v kontextu − pro strom nevidí les. A i když je vysvobozen a vše dobře dopadne, jediný, kdo nejeví známky radosti či úlevy, je právě dotyčný, strojem zhypnotizovaný tulák Charlie Chaplin. Naopak, jakoby v pokračujícím transu utahuje dál, utahuje cokoli, na co přijde (podle vzoru "když máš v ruce příliš dlouho kladivo, věci se začnou jevit jako hřebíky").

Zbývá vám ještě 30 % článku

Co se dočtete dál

  • Měl by se kapitalismus změnit? A jak?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se