Generální ředitel ManpowerGroup Jonas Prising vede nadnárodní korporaci s 20 miliardami dolarů ročních příjmů. Manpower pomáhá firmám s nábory zaměstnanců, školením nebo poskytuje poradenství v oblasti lidských zdrojů. Firma je tak v centru globální změny, která se označuje jako čtvrtá průmyslová revoluce. Na rozdíl od některých lídrů byznysu si Prising nemyslí, že nás technologie, robotizace a umělá inteligence připraví o pracovní místa.

"S revolucemi v průmyslu vždy víc nových pracovních míst vznikalo, než kolik jich zanikalo," upozorňuje Prising v exkluzivním rozhovoru pro HN. "Myslíme si, že tenhle proces se bude opakovat."

HN: S takzvanou čtvrtou průmyslovou revolucí se objevuje otázka, kolik lidí automatizace a zapojení technologií připraví o práci. Kdo budou vítězové a kdo poražení?

My máme názor, který jde proti většinovému přesvědčení. Je postavený nejen na naší zkušenosti toho, jaké jsou možnosti, ale také toho, jak my jako lidstvo chceme, aby svět vypadal. Když si děláme analýzy a průzkumy mezi našimi klienty, je evidentní, že pět deset procent pozic bude zrušeno s nástupem technologií. V historii pracovních trhů to ale není žádná novinka. Technologické změny a globalizace vždy přinášely zásahy. Ale vždy historicky také víc nových pracovních míst vznikalo, než kolik jich zanikalo. Myslíme si, že tenhle proces se bude opakovat. Argumentem proti je, že exponenciální růst kapacit počítačů způsobí takovou rychlost této změny, že si to ani neumíme představit. Ale my si myslíme, že budoucnost nebude jen o tom, co technologie umí, ale také o tom, co my jako lidé budeme chtít.

Jonas Prising

byl jmenován generálním ředitelem ManpowerGroup v květnu 2014. Předtím zastával různé vysoké manažerské funkce včetně zodpovědnosti za italský byznys nebo za celou Severní Ameriku a jižní Evropu. Před příchodem do Manpower v roce 1999 pracoval deset let pro švédskou značku Electrolux, kde byl například manažerem pro asijsko-pacifický region. Jako uznávaný expert na trh práce je častým hostem mezinárodních konferencí a fór, vystupuje v médiích včetně CNBC, CNN a Bloombergu. Má diplom ze Stockholm School of Economics a z několika manažerských programů na univerzitách jako Harvard, INSEAD, Stanford a Yale. Kromě rodné švédštiny mluví čtyřmi dalšími jazyky. S rodinou žije v americkém Milwaukee.

HN: Zkuste mi to lépe vysvětlit.

Podívejte se na dopravní letadla. S pomocí technologie už dávno umí samy vzlétnout, letět i přistát. Už asi 30 let! Tak proč má stejně každé dva tři piloty? Protože kdyby se něco stalo, chcete tam mít někoho, kdo situaci zvládne. Přesto téměř všechny dopravní nehody způsobuje lidský zásah nebo nepochopení stroje. I tak na pilotech lpíme, protože nám to dává lepší pocit. A stejná věc nastane s dalšími technologiemi. Možná že nebudeme chtít, aby nám po dálnicích jezdila dvěstětunová nákladní auta stošedesátikilometrovou rychlostí bez řidičů.

HN: Práce řidiče bude tedy existovat dále, ale bude mít jinou povahu.

Ano, bude to trochu jiná práce. Náš názor je, že dopad technologií nebude ani tak otázkou vyřazení některých prací, jako spíš změny pracovní pozice jako takové, zejména když bude v sobě zahrnovat hodně technologií.

 

Manpowergroup

Nadnárodní skupina, která vznikla před sedmdesáti lety v Milwaukee v americkém státě Wisconsin, dnes působí v 80 zemích a generuje více než 21 miliard dolarů ročních tržeb. Firma patří do prvních dvou stovek největších firem v USA podle žebříčku Fortune 500. Je také obchodovaná na newyorské burze. Manpower se zabývá náborem, outsourcingem (i dočasným nebo projektovým) a poradenstvím v oblasti práce se zaměstnanci. V této branži je světovou trojkou – za švýcarskou skupinou Adecco a nizozemskou firmou Randstad.

Příkladem jsou třeba banky. Když jsem byl mladý, tak se chodilo do banky vybírat peníze, zjistit zůstatek nebo vkládat peníze. Za tímto účelem jsem v bance nebyl už hodně dlouho. Mohl bych si myslet, že tedy pobočky přestanou být důležité a že v bankovnictví bude méně lidí, kteří se o zákazníky starají. Ale realita je naprosto jiná. Proč? Protože mám investice, potřebuji poradit s hypotékou. Pozice, které dřív souvisely s transakční aktivitou, se přesunuly do nové, poradenské role. A tímto způsobem se bude měnit hodně pracovních míst. Navíc budou vznikat pozice nové, celé nové sektory, které je teď velmi těžké předvídat.

Neměli bychom se strachovat, že lidé nebudou mít práci, ale spíš že lidé nebudou mít práci protože jim budou chybět ty správné dovednosti. Čtvrtá průmyslová revoluce musí jít ruku v ruce s revolucí našich dovedností.

HN: A tím se dostáváme k potřebě změny vzdělávacích modelů.

Při minulých průmyslových revolucích, kdy se společnost posouvala od zemědělství k průmyslu, přišla zároveň i potřeba revoluce ve vzdělávacím systému. Například povinná školní docházka se zvyšovala z devíti na 12 let. Potřebovali jsme jinou sadu dovedností a obecně širší masu vzdělanějších lidí. Pak jsme se posunuli do další fáze, po druhé světové válce jsme si uvědomili, že potřebujeme ještě další vzdělanost v širších vrstvách, tedy přístupné a bezplatné univerzitní vzdělání. A úplně stejný posun bude nutný tentokrát.

HN: Bude také vzrůstat důležitost firemního vzdělávání?

Na své vlastní potřeby budou reagovat také firmy. Budou řešit otázku, jak splnit svoji byznysovou strategii v prostředí, kde nejsou lidé s potřebnými dovednostmi. Budou svým lidem muset pomoci nové dovednosti získat a vzít tuto agendu mnohem víc do svých rukou. Ale revolucí budou muset projít také vzdělávací instituce.

HN: Jak ten přerod vzdělávacích institucí bude vypadat? Začnou nabízet víc kurzů pro čtyřicetileté či padesátileté pracovníky?

Několik věcí ho může podnítit. Vzdělávání bude více průběžné: cyklus práce−školení−práce−školení se během kariéry zopakuje několikrát. Něco z toho prostřednictvím univerzit, něco z toho bude individuální. Dnes máme dvanáctiletou základní školní docházku a pak máme většinou čtyřleté programy. Ale mezi tím je ještě prostor, kde lze středoškolské vzdělání rozšířit certifikáty, několikaměsíčními kurzy a podobně. Když dobře uvážíte výchozí sadu dovedností a správně pochopíte, jaké budou dovednosti potřebné pro budoucí trh práce, lze to dobře změnit a zvýšit si možnost zaměstnanosti takového člověka velmi efektivně. Máme už dobré příklady ve světě. Nedávno jsem byl v Itálii, kde textilní dělníci přišli o práci kvůli asijské konkurenci. Jsou nezaměstnaní. Zároveň ale je zřejmá velká poptávka po aplikacích s karbonovými vlákny v závodních autech. A ukazuje se, že mají přesně tu sadu dovedností, na kterou, když se podíváte z jiné perspektivy, zjistíte, že se dají rozšířit a posílit. Tím se tito dělníci dostanou do sektoru, kde je neobyčejný růst a poptávka. A takové přeškolení může trvat tři až šest měsíců. Studenti, když vyjdou ze školy, by měli mít základní dovednosti a také by se měli naučit učit se. Musí počítat s tím, že když vyjdou ze školy, budou potřebovat získávat další dovednosti.

HN: Mohou zavádění technologií provázet společenské otřesy, nepokoje a revoluce jako v dobách nástupu parních strojů?

Když to porovnáte, něco z toho už se děje. Už teď jsou skupiny lidí kvůli technologiím bez práce. Samotná míra nezaměstnanosti je často nicneříkající číslo, protože mezi lidmi se správnými dovednostmi je malá míra nezaměstnanosti a mezi těmi, kteří nemají správné dovednosti − pokud zrovna není velmi silný ekonomický růst − je míra nezaměstnanosti třikrát čtyřikrát větší. Francie má osmi- devíti procentní nezaměstnanost, ale když nemáte určitou kvalifikaci, můžete být i v kategorii s nezaměstnaností 20 až 25 procent. To jsou dvě úplně rozdílné reality. My si myslíme, že v krátkodobém horizontu − během asi sedmi let − téměř každá rozvinutá země bude mít čtvrtinu populace, která bude mít pocit, že se věci nevyvíjejí dobrým směrem − že buď na základě svých dovedností ztrácí příležitosti, které dříve byly, nebo má strach, že tyto příležitosti zmizí v budoucnosti. A tito lidé řeknou: Dost, zastavte to! Pojďme to vrátit tam, kde to bylo dřív. A to se projeví v různých volbách nečekaným způsobem.

HN: Takže strach z technologické změny a globalizace dává hlasy populistům…

Vidíme to na podílu lidí, kteří volili Donalda Trumpa, hlasovali pro brexit. Švédsko se posouvá z nuly směrem k velmi populistické zemi. Děje se to téměř všude. Důvod je prostý: lidé se změn a globalizace bojí. A přesto když se podíváte na data, globalizace měla pro většinu zemí nesmírný prospěch. Miliardy lidí zachránila od chudoby, vytvořila nesmírný ekonomický růst, lidé žijí déle. Ale je jasné, že během tohoto přerodu zůstali někteří na okraji. Během přechodu z postindustriální doby na digitální globalizované prostředí prostě některá zaměstnání, která nevyžadovala vysokou kvalifikaci, ale pro střední třídu zajišťovala docela dobrý příjem, prostě zmizí. Je to vidět třeba ve výrobě. Neznám žádnou rozvinutou ekonomiku, která by v této oblasti za uplynulých 15 let nepřišla o 30 až 40 procent pracovní síly.

Příkladem jsou USA, kde slyšíte, že výrobní odvětví jsou v problémech. Ale to není tak úplně pravda. Lidé v USA ztratili výrobní pracovní místa ne kvůli emigrantům nebo kvůli obchodu s Čínou, ale kvůli automatizaci. Ten proces trvá už 15 let. To samé Německo, Británie. Na výrobní místa jsme už největší dopad automatizace zažili, systém ta ztracená pracovní místa absorboval, někde možná s těžkostmi a zaměstnal lidi někde jinde. Takže výroba rozhodně nebude ta část ekonomiky, kde bude největší dopad. Budou to jiná odvětví.

HN: Jaký bude mít dopad automatizace na nerovnost příjmů?

Zatím nic nenaznačuje, že by se rozdíly mezi platy měly nějak stabilizovat. Naštěstí jsme na vrcholu ekonomického cyklu, což prospívá nízké nezaměstnanosti, a největší růst platů se odehrává v oblasti pozic s nízkou kvalifikací. Ale až růstový cyklus skončí, nárůst platové nerovnosti bude opět jedním z témat, která bude třeba řešit. Náš názor je, že se příliš diskutuje o dopadu technologií na byznys a obchod, ale už se moc nediskutuje o tom, jak připravit naše společnosti na dobu, kdy bude třeba hodně lidí přeškolit nebo navýšit jejich kvalifikaci, aby mohli konkurovat na trhu práce.

HN: Jaká by byla vaše rada mladým lidem, kteří se třeba rozhodují, kterým profesním směrem se dát nebo na jakou jít univerzitu?

Část mého doporučení by platila i v minulosti: aby byl člověk v něčem dobrý, musíte to dělat s vášní, musíte z toho mít dobrý pocit, když přijdete domů nebo když o své práci mluvíte doma či s přáteli. Toto je stále nejlepší předpoklad pro dobrý výkon.

V budoucnosti budou velmi důležité přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika − více než v minulosti. Nepůjde jen o to, rozumět technologiím nebo umět programovat. Když se zaměříte na jeden software, nakonec se budete muset učit jiný software. Půjde o to, dělat věci se zaujetím, mít dobrou kvalifikaci a solidní základní dovednosti. A nepodceňovat kreativní schopnosti − umění a literaturu. Protože jestli opravdu věříme, že nás technologie zbaví úmorných a opakujících se úkonů, mnoho pracovních pozic bude souviset s kreativitou, vynalézavostí, se schopností komunikovat a spolupracovat.