Koncem léta se v americkém hudebním žebříčku Billboard stala legrační věc: na první příčku v prodejích žánru new age vystřelilo nové album Seasons, Pt. 1 českého rodáka Jana Hammera. Komické je to proto, že letos sedmdesátiletý klavírista a skladatel sice skládá osobitou instrumentální popovou muziku s vlivy jazzu, rocku nebo klasické hudby, pořád je ale energií a drajvem na hony vzdálená tomu, co bývá označováno za new age.

Tak jako tak jde o událost. Letos uplynulo půlstoletí od chvíle, kdy v Praze narozený syn jazzové zpěvačky Vlasty Průchové a kardiologa a rovněž kontrabasisty Jana Hammera staršího emigroval do USA. Stal se tam zakládajícím členem jazzrockové skupiny Mahavishnu Orchestra, průkopníkem užívání syntezátorů, spoluhráčem špičkového anglického kytaristy Jeffa Becka a především dvojnásobným držitelem Grammy za hudbu k televiznímu seriálu Miami Vice, pilíři americké popkultury 80. let.

Jenže to bylo dávno. Plnohodnotné studiové album Hammer naposledy vydal před čtyřiadvaceti lety a českou veřejnost ve velkém naposledy oslovil krátce po sametové revoluci, kdy složil nápadité znělky pro první českou komerční televizi Novu. Poslední roky po Hammerovi nebylo vidu ani slechu.

Ledy se začaly prolamovat předloni, kdy po takřka dekádě znovu stanul na pódiu jako host jubilejního koncertu kytaristy Jeffa Becka v amfiteátru Hollywood Bowl. A letos, kdy slaví sedmdesátiny, Hammer konečně dodělal muziku, která se mu, jak říká, honila hlavou skoro od dob Miami Vice. "Byl to takový nával hudby, že už jsem s tím musel ven," vysvětluje do telefonu.

HN: Ještě pořád můžeme mluvit česky?

Samozřejmě. My tady taky mluvíme česky. Manželka je Češka, sice jsme do Ameriky přijeli samostatně, ale emigraci už jsme plánovali společně.

HN: Jak to mají vaše děti?

S dětmi je to těžší, ale také rozumí. Dcera v 90. letech za prezidenta Václava Havla dělala brigádu na Pražském hradě.

HN: To jste do Česka ještě jezdil pravidelně. Ale teď?

Teď už jsme tam deset let nebyli, naposledy v roce 2008. To ještě žili moji rodiče a maminka mé ženy slavila devadesáté narozeniny. Dnes už v Česku příbuzné nemám. Jen sestru a s tou si telefonuji odsud ze svého domova.

Jan Hammer (70)

◼ Patří k silné generaci českých jazzových hudebníků a podobně jako kontrabasisté Miroslav Vitouš a George Mraz také uspěl v zahraničí.

Na rozdíl od nich ale Jan Hammer zažil největší slávu na pomezí žánrů: s průkopnickou jazzrockovou sestavou Mahavishnu Orchestra, jako spoluhráč kytaristy Jeffa Becka, coby skladatel filmové a televizní hudby a později autor osobité instrumentální pop-music.

◼ Narodil se v Praze do hudební rodiny. U rodičů, jazzové zpěvačky Vlasty Průchové a kardiologa a kontrabasisty Jana Hammera staršího, se často scházeli muzikanti na jam sessiony.

Jan Hammer mladší hrál od čtyř let na klavír, prorazil jako devatenáctiletý hudbou k filmovému muzikálu Šíleně smutná princezna, kde jeho písně zpívali Václav Neckář či Helena Vondráčková.

◼ V době invaze vojsk Varšavské smlouvy koncertoval v klubu v Mnichově. V zahraničí už se rozhodl zůstat.

"Mně už bylo dvacet a byl nejvyšší čas vykročit. Cítil jsem, že už v Americe budu navždy," vzpomínal v 90. letech v televizním dokumentu Prvních
sedm dní.

◼ První roky v USA Hammer studoval na hudební škole Berklee díky stipendiu, které mu pomohl získat rakouský klavírista Friedrich Gulda.

Zprvu hrál ve striptýzovém klubu v Bostonu, posléze rok doprovázel jazzovou zpěvačku Sarah Vaughanovou, než s kytaristou Johnem McLaughlinem stanul u zrodu sestavy Mahavishnu Orchestra.

Sólovou dráhu započal roku 1974. Nedávno vydané Seasons, Pt. 1 je jeho prvním plnohodnotným studiovým albem od roku 1994.

HN: Pořád bydlíte v přírodě, zhruba hodinu jízdy na sever od New Yorku?

Už čtyřiačtyřicet let jsem na stejném místě. Koupili jsme tu skoro dvě stě let starou farmu, což je na americké poměry strašně dlouhá doba. Tady v okolí byly koloniální války, revoluce proti Anglii, když jedete po silnici, vidíte nápisy připomínající George Washingtona nebo Thomase Jeffersona. Mně tohle okolí vyhovuje. Když jsem vydělal nějaké peníze, nechal jsem zrekonstruovat stodolu u našeho baráku, původně tam byly stáje. Udělal jsem z toho velké profesionální studio. A veškerá muzika, kterou jsem od té doby natočil, vznikla tam. Od hudby k Miami Vice až po letošní desku Seasons, Pt. 1.

HN: Je to vaše první album po téměř čtvrtstoletí. Proč tak dlouhá pauza?

Trochu jsem u toho lelkoval. Není to tak, že bych deset let nesáhl na hudbu a najednou mě něco popadlo.

HN: Kdy vás to popadá?

Já do studia chodím denně, pořád mi v hlavě něco rachotí. Svrběly by mě prsty, kdybych nehrál. Jen se mi ta muzika dlouho hromadila doma, skeče, úryvky melodií. Dával jsem to dohromady a přemýšlel, jak k sobě pasují.

Takhle jsem pracoval vždy. Ale protože jsem čím dál větší puntičkář, trochu mi to trvalo.

HN: Jak často dostáváte nabídky, abyste někde vystoupil?

Docela často a vždy musím říct, že už se to bohužel nestane. Předloni jsem udělal výjimku, když mě můj kamarád Jeff Beck pozval jako hosta do amfiteátru Hollywood Bowl, kde slavil padesát let na scéně. To byl fantastický zážitek. Stál jsem na pódiu poprvé po deseti letech.

HN: A dojem? Řekl jste si pak v zákulisí: tak, a to bylo naposled?

To jsem si neřekl. Jeff se nezastaví, jde dál, neustále se stylově vyvíjí. Kdyby mě s něčím takhle velkým zase oslovil, určitě to zvážím. Ale s Jeffem je to jedinečné. Nemusíme se oťukávat, jeho muzikanti znají moje skladby nazpaměť. Já přijedu, prolétneme zkoušku a hned jdeme na jeviště. To je luxus.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • V článku se dále dozvíte:
  • Co se Janu Hammerovi líbí na elektronické taneční hudbě.
  • Proč si ze staré stodoly vybudoval vlastní nahrávací studio.
  • Zda po padesáti letech ve Spojených státech stále ještě sleduje, co se děje v České republice.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.