Banksyho poslední kousek na londýnské aukci Sotheby's je spíše aktem konceptuálního umění než reálnou transakcí. Ukazuje to, co je pro umělcova díla od začátku kariéry typické: jdou proti systému a zároveň se stávají součástí trhu s uměním. Nerada bych zpochybňovala Banksyho záměry, i s ohledem na některé jeho předchozí práce, kterými se kontroverzním způsobem nebál poukázat na aktuální společenské jevy. Ve chvíli, kdy i destrukce samotného uměleckého díla ústí v další nárůst jeho ceny, však začíná být pozice sociálně angažovaného a nezávislého umělce čím dál hůře udržitelná. Ostentativní odmítání trhu s uměním i konzumní společnosti se totiž možná už dost dobře proměnilo v geniální, celý jeden život trvající marketingovou kampaň.
Kupec, který byl ochoten za třicet milionů koupit Dívku s balonkem, pravděpodobně chápe princip Banksyho přístupu a novou podobu obrazu ocení. Pokud by ale (ne)šťastný vydražitel nebyl na stejné vlně, bude zajímavé sledovat právní stránku celé věci.
Spekulacím ohledně autenticity akce nahrává, že dílo bylo zařazeno jako úplně poslední dražená položka večerní aukce. Navíc při prodeji uměleckých děl je vždy pečlivě zkoumána samotná jejich hmotná podstata a je těžké uvěřit, že experty nezarazil nezvykle tlustý rám a nevšimli si mechanismu v něm ukrytého. Banksy tvrdí, že skartovačku do obrazu umístil před lety, pro případ, že se dílo někdy ocitne na aukci; to přece bylo nevyhnutelné s ohledem na to, jak roste cena jeho děl. Nepřekvapilo by mě zjištění, že se v tomto případě jedná o začátek mnohem sofistikovanější hříčky, která bude pokračovat v širší rovině. Banksy má své věci hodně promyšlené.
