Lov na černého žraloka

Stará karosa míří ke kameře. Do toho rozhrkaného autobusu, jehož modrobílý předek diváci vidí v samém úvodu snímku Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka od Davida Jařaba, postupně nastupují přední čeští surrealisté a vzpomínají na svého kolegu Effenbergera. Na jeho "drastický, ale zároveň velmi citlivý humor", na ten "zákulisní zjev", k němuž se všichni vztahovali v době, kdy oficiální kultura nebyla pro umělce nikterak lákavá.

David Jařab natočil portrét svého předchůdce v duchu velké sur­realistické hry. "Vzít každodennost, vykuchat z ní vnitřnosti a předložit je na stříbrném podnose," zazní v hravém i poetickém snímku popis Effenbergerova specifického naturelu, do něhož publikum kromě svědectví pamětníků vtahují úryvky z umělcových děl, zrnité dobové záběry i nově natočené hrané scény. Je to film o přísném otci, který neváhal použít rákosku, i umělci, jenž dovedl ostatní "infikovat nadšením" v době, kdy nebylo možné oficiálně publikovat.

Portrétní žánr, ale jinak je v letošní jihlavské soutěžní kolekci českých filmů zastoupen jen poskrovnu. Jan Holba se vydal do Austrálie za chartistou a písničkářem Char­liem Soukupem zachytit jeho svérázné poustevnické názory. A režisér Pavel Burda pokračuje po snímku Jmenuji se Hladový bizon v propojování geograficky vzdálených světů, když ve svém druhém celovečerním filmu Dobrý život sokola Bendy ukazuje, kterak za vitálním staříkem z Moravy přijíždějí mladé Japonky. Neboť propagátor sokolských ideálů pan Benda se přátelil s japonským profesorem.