Spotřebitelé v evropských zemích, zdejší nevyjímaje, si zvykli číst na kalhotách, košilích, tričkách a dalších oděvních součástkách nápis "Made in China". Západní firmy tam i do dalších asijských zemí s levnou pracovní silou během uplynulých dvou tří desetiletí přemístily masovou výrobu. Ale nyní začínají vážně uvažovat o tom, že alespoň její část vrátí zpět do Evropy.

Obyčejné džínsy ušité v Turecku vyjdou výrobce o tři procenta levněji než v Číně, kde výrazně stouply mzdy. V současné době jsou 1,6krát vyšší než v Turecku, kdežto v roce 2005 představovaly jen pouhou pětinu, uvádí studie, kterou poradenská společnost McKinsey připravila ve spolupráci s experty z německých Cách.

Nejde ale zdaleka jen o mzdy. Do nákladů se musí započítat také přeprava lodí (z Číny trvá asi měsíc), pojistné a clo, což představuje osm až dvanáct procent nákladů. Naproti tomu kamion přepraví náklad z Turecka do západní Evropy za dva až šest dnů.

11 minut

Tolik trvá ušití běžných džínsů v robotizovaném provozu ve srovnání s 36 minutami v asijských továrnách, uvádí společnost McKinsey.

O tom, že výroba oděvů má v Evropě a v zemích, které jsou jí geograficky blízké, budoucnost, je přesvědčen také Mark Langer, šéf německé oděvní společnosti Hugo Boss. "Přesun značné části kapacit z Asie na starý kontinent je velice pravděpodobný," soudí Langer.

Evropští prodejci, které oslovila firma McKinsey, za perspektivní místa pro výrobu v roce 2025 kromě Turecka považují i Británii, Portugalsko, Makedonii a Maroko.

Místo reklamních guruů Instagram

Pro přemisťování výroby z Asie do Evropy nehovoří jenom výrazné zkrácení přepravní vzdálenosti, ale také automatizace přinášející nižší spotřebu vody, energií a chemických přípravků.

Avšak rozhodujícím faktorem jsou rychle se měnící poměry na trhu. "Oděvní společnosti, které chtějí být konkurenceschopné, musí mnohem rychleji reagovat na nové trendy a přizpůsobovat jim nabízené kolekce," podotýká Karl-Hendrik Magnus, expert McKinsey na módu. Doby, kdy zákazníci celé měsíce trpělivě čekali na nové kolekce, jsou nenávratně pryč.

Chování spotřebitelů dříve hodně ovlivňovaly reklamní kampaně výrobců. Obchodní model nazývaný anglicky "push" oděvním značkám vyhovoval celá desetiletí. Ale módní trendy se v době digitalizace stále častěji rodí "na ulici". Zákazníci, především ti mladší, nacházejí podněty třeba na Instagramu.

Marketingoví guruové pracující pro renomované značky do určité míry ztrácejí svůj vliv na vkus a poptávku spotřebitelů. Na sociálních sítích je − alespoň v některých segmentech masového trhu − částečně nahrazují nejenom celebrity, ale i "amatérští" návrháři mající na sociálních sítích spoustu sledujících.

Oděvním firmám tedy nezbývá nic jiného než přepnout z modelu "push" na "pull", což je model, kdy se produkty vyvíjejí, ověřují a vyrábějí na základě poptávky "z ulice". Toho se chopila například společnost Li & Fung z Hongkongu, jež spouští zkušební prodej určitého produktu ještě předtím, než zahájí jeho širší výrobu.

O úspěchu rozhodnou e-shopy

Také na trh s módou nekompromisně vtrhly e-shopy. Zákazníci si díky nim mohou prohlížet celé kolekce na různých webech a srovnávat. Kamenné obchody, kdysi zcela nepostradatelné pro předvádění nových modelů, už nejsou pro prodejní úspěch tak důležité jako v minulosti. "I to má své důsledky. Migrace zákazníků k e-shopům se projevuje většími výkyvy v tržbách oděvních firem," uvádí McKinsey.

Digitalizace přibližuje zákazníky a jejich individuální potřeby výrobcům. Internetoví prodejci získávají velice podrobný přehled o svých klientech. "Zákazník se ochotně řídí určitým algoritmem, tedy postupy, které mu e-shop určuje. Stejně tak dá na zkušeného poradce jak v internetovém, tak kamenném obchodě," míní Langer.

jarvis_5bd5b07b498e15d21f53da59.jpeg
Made in China. Renomované oděvní řetězce používají levnou pracovní sílu v Asii. To by se mělo změnit.
Foto: Shutterstock