Dotknout se citů věřících je ošemetné, a pokud jsou věřícími lidé pokládající náboženství za opium lidstva, je to na pováženou. Vyzkoušel si to petrohradský poslanec Vladimir Petrov, který navrhl, aby tělo jeho jmenovce s příjmením Lenin nahradila v mauzoleu na moskevském Rudém náměstí vosková figurína. Výkonný tajemník strany Komunisté Ruska Sergej Malenkovič chce hříšného zákonodárce pohnat před soud, protože porušil zákon zakazující urazit city věřících. Rusko, kde jsou všude na náměstích sochy vůdce světového proletariátu, si tak připomnělo téma, s nímž si neví rady.
Už samotný nápad zvěčnit tělesnou schránku vůdce světového proletariátu v balzamované podobě a vystavit ji k trvalému uctívání byl důkazem, že režim instalovaný Vladimirem Iljičem Leninem se striktně neřídil poučkami historického materialismu a vědeckého komunismu, protože ani jedna z teorií nic nepraví o posmrtném kultu. Ostatně, asketický revolucionář by byl nejspíše jak proti balzamování, tak proti tomu, aby z něj byl takříkajíc exponát v mauzoleu. Dokud trval Sovětský svaz, nebylo možno téma vůbec zmínit, natožpak diskutovat o odkazu politika, který se vrátil do své vlasti po pádu cara v zapečetěném vagoně ze švýcarského exilu na náklady vilémovského Německa, které bylo s Ruskem ve válečném stavu a bolševickou revoluci štědře financovalo. Císařství se to vyplatilo, protože Rusko uzavřelo separátní mír, a to dokonce za cenu nemalých územních ústupků.
Dnešní ruští patrioté vidí Vladimira Iljiče kriticky, ale veřejná debata je nadále rukojmím balzamovaného těla na Rudém náměstí. Například loni, kdy od bolševické revoluce uplynulo sto let, se proti návrhu pohřbít Leninovo tělo ozvala námitka, že už vlastně pohřben je, protože mumie spočívá zhruba dva metry pod úrovní země, což odpovídá uložení rakve. Vůdce dnešního Ruska Vladimir Putin si obvykle ví rady se vším, takže i tady má řešení. Lenin se z mauzolea nehne, dokud on bude prezidentem. Což je lhůta, jejíž konec nelze dnes spolehlivě určit.
