Francouzi sčítají škody po protestech žlutých vest a prezident Emmanuel Macron musí revidovat své smělé reformní plány. Britové kvůli neschopnosti vlastních politiků žijí v nejistotě, jak bude vypadat jejich odchod z Evropské unie. Největší německá vládní strana se rozštěpuje po volbě nové šéfky a dosud imunní Španělsko se zařadilo po bok dalších zemí, kde ve volbách získala hlasy krajní pravice.

Do toho si přisadil český prezident Miloš Zeman, který v rozhovoru s ruskou televizí volal po tom, aby Evropa měla silného vůdce, podobně jako Rusko nebo Čína.

Výčet aktuálních komplikací evropských demokracií by sám o sobě překonal násobně délku tohoto článku. Rozhodně by se netýkal jen postkomunistických států, které by jaksi i téměř tři desítky let po pádu socialismu mohly mít nárok na potíže a slabosti.

Ukazuje se, že liberální demokracie v Evropě prochází od finanční krize v letech 2008 až 2009 bolestnějším procesem sebereflexe, než si byli ochotni připustit její zastánci. Mnohde stále s údivem sledují, jak snadno se voliči nechají zlákat pozlátkem zabaleným do pěkných, ale bezobsažných slibů.

Mezi ně bychom po protestech a ústupcích vlády mohli možná začít počítat i volební program francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jehož volební podpora a drtivé vítězství v roce 2017 se nyní přetavily v hluboký odpor veřejnosti. Macron reviduje své smělé plány, stejně jako nová šéfka německé CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová chce před evropskými volbami příští rok na jaře změnit nejspornější politickou linii své předchůdkyně: otevřenou imigrační politiku.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • V čem bychom se měli poučit z fungování demokracie v USA a potřebuje Evropa opravdu silné vůdce?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se