Potopení ruské jaderné ponorky Kursk patří k největším námořním katastrofám moderní doby. Při sledování stejnojmenného filmu dánského režiséra Thomase Vinterberga, který od čtvrtka hrají kina, bude mít mnoho diváků dramatické události ze srpna roku 2000 stále v živé paměti. A možná ještě více než tragická smrt všech 118 mužů na palubě v té paměti uvízla laxnost ruské strany, která dlouhé dny odmítala mezinárodní pomoc.

"Dojala mě odvaha mužů, ale také odvaha žen," vzpomínal režisér Thomas Vinterberg, jaké měl pocity ze čtení scénáře Roberta Rodata, při loňské světové premiéře Kursku na festivalu v Torontu. A přirovnal sílu scénáře k průlomovému Spielbergovu válečnému dramatu Zachraňte vojína Ryana, k němuž Rodat také napsal scénář.

Vinterberg, který byl k dlouho odkládanému projektu přizván představitelem hlavního hrdiny Matthiasem Schoenaertsem, zdůrazňuje, že ve scénáři viděl víc než politické drama, že chtěl natočit především příběh o životě a smrti.

Mlíčňáci na dětské křížové výpravě

"Jsou jisté náměty, jejichž poutavost je strhující, a přece jsou příliš hrůzné pro beletristické zpracování," uvažoval spisovatel Edgar Allan Poe v úvodu své povídky Předčasný pohřeb. A o pár řádků později dodal: "Bez pohoršení se jich můžeme zmocnit jen tehdy, posvětí-li je a ospravedlní krutá vznešenost pravdy." Jeden ze zakladatelů moderní povídky poté přiblížil, kterak čtenář "se slastnou mukou" vnímá právě skutečné tragédie jako tehdejší zemětřesení v Lisabonu či "udušení sto dvaceti tří vězňů v Černé jámě kalkatské".

Slova literáta, který sám tak přesvědčivě uměl vyprávět o hrdinech sevřených v klaustrofobickém náručí rozbouřeného vodního živlu, vystihují, jak inspirace skutečností umělcům v něčem ulehčuje práci. Jenže Poe také dobře věděl, že síla samotné události nestačí. Naopak si ve své tvorbě neustále hrál s povahou skutečnosti a rád zaváděl čtenáře na scestí.

Vinterbergovo drama Kursk se však ve svých nejsilnějších scénách až příliš spoléhá na to, že je pouhým otiskem skutečné události, že jen znovu vypráví o známém neštěstí. A selhává všude tam, kde chce být také obecnější výpovědí − o životě a smrti či o střetu humánnosti s politikou. A bohužel také do značné míry selhává tam, kde by divák očekával největší napětí: pod vodou.

Filmový Kursk se ponořil do vod žánru, který definovalo především německé drama Ponorka Wolfganga Petersena z roku 1981. Snímek má v režisérském sestřihu tři a půl hodiny, přesto divák při jeho sledování ani nedutá a každé zavrzání válečného stroje se mu vrývá do morku kostí.

Petersen zachytil, jak sevřené prostředí ponorky za druhé světové války dopadá na mysl německých vojáků, vykreslil každodennost života v tom ocelovém tunelu, kde muži − na začátku označení jako "mlíčňáci" či "dětská křížová výprava" − zarůstají vousem a jako by i jejich mysl zarůstala pavučinami trudnomyslnosti.

Ponorka neboli Das Boot nenásilně spojila tuto až maniakálně precizně natočenou a napsanou drobnokresbu s obecnou výpovědí o povaze a marnosti války. V detailech byl nenucený, když však šlo o život, režisér Petersen dokázal skvěle pracovat s napětím uvnitř i vně ponorky.

Petersen se inspiroval skutečnými osudy německých ponorek za druhé světové války, další slavný "ponorkářský" film Hon na ponorku z roku 1990 v režii Johna McTiernana vyšel ze špionážního románu Toma Clancyho a pohyboval se spíše v rovině "co by kdyby", když zachytil pokus kapitána moderní sovětské ponorky uprchnout na Západ.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • V článku se dále dozvíte:
  • Kdy je film Kursk nejnapínavější?
  • Kolik toho ukazuje z tehdejší politiky?
  • A jaký výkon odvádí devětaosmdesátiletý Max von Sydow?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se