Progresivní zdanění až do výše 70 procent pro nejbohatší lidi nebo rozsáhlá ekologická transformace energetického sektoru tak, aby země do roku 2030 snížila karbonové emise na polovinu. To nejsou plány evropské levice, ale program nastupující generace amerických demokratů.

"Američtí demokraté jsou přesvědčeni, že se ve své víře v sílu a kouzlo tržní ekonomiky spletli," tvrdí americký politický reportér a publicista James Traub. Demokratičtí kandidáti do prezidentských voleb 2020 podle něho půjdou s mnohem radikálnější agendou, než jakou Amerika dosud zažila.

HN: Před prezidentskými volbami 2016 byl Bernie Sanders, soupeř Hillary Clintonové v primárkách, kvůli svému plánu všeobecného zdravotního pojištění v USA považován za socialistu. Teď se k tomu v nějaké podobě hlásí takřka polovina demokratů v Senátu. Je to potvrzení, že celá demokratická strana v USA se pohnula výrazně doleva, k progresivnímu liberalismu? Tedy v americkém slova smyslu?

Ve vaší otázce je zajímavá a důležitá ta evropská nejistota, jak to vlastně pojmenovat. Když jste se dříve dívali na americkou levici, v Evropě byste ji zařadili někam do politického centra, možná ještě vpravo od středu. Co ale vlastně vidíme teď? Jsou současní američtí demokraté něco jako evropská sociální demokracie? Nebo dokonce ještě nalevo od nich? To asi ještě ne, ale posun amerických demokratů v posledních dvou letech byl opravdu výrazný, největší za poslední dvě, možná tři desetiletí. Na jednu stranu jde o aktuální odpověď na Donalda Trumpa, zároveň je to ale vyústění mnohem delšího vývoje v demokratické straně.

V druhé polovině 90. let, za prezidenta Billa Clintona, demokratická strana došla k závěru, že je nejen pro její přežití nezbytné, ale podle jejího názoru i správné do značné míry přijmout republikánskou víru v osvobozující sílu tržní ekonomiky, volného trhu. Vzpomeňte si, že ve své zprávě o stavu unie v roce 1996 Clinton vyhlásil, že éra "velké vlády skončila". Šlo o výraz přesvědčení, že stát nemá příliš zasahovat do trhem podmíněného ekonomického a sociálního prostředí.

James Traub (1954)

◼ Americký novinář a publicista je pravidelným spolupracovníkem prestižních periodik, jako jsou deník New York Times, časopisy The Atlantic Monthly, Foreign Policy či Foreign Affairs. V letech 1994 až 1997 byl kmenovým redaktorem časopisu New Yorker.
◼ Je autorem několika knih, například biografie o bývalém generálním tajemníku OSN Kofim Annanovi (The Best Intentions: Kofi Annan and the UN in the Era of American World Power, 2006).
◼ Jako hostující profesor přednáší mezinárodní politiku na New York University v New Yorku a v Abú Dhabí, pravidelný kurz vede rovněž na New York University v Praze.

HN: A to už je teď minulost?

Ano, tenhle pohled, který v reálné politice znamená deregulace, relativně nízké daně a relativně malý stát, a to, za čím Clintonovi demokraté opravdu stáli, dnešní demokraté považují za nefunkční. Už to přežívá jen jako vyloženě menšinový názor. A je zřejmé, že v otázkách, jako jsou daně, zdravotní zabezpečení, nabídka a dostupnost sociálních služeb, dnes otevřeně říkají, že ve své víře v sílu a kouzlo tržní ekonomiky zašli příliš daleko, že se spletli a že to chtějí napravit.

HN: Stoupající hvězdou demokratické strany se stala nová devětadvacetiletá kongresmanka z Bronxu Alexandria Ocasio-Cortezová. Navrhuje progresivní zdanění se sazbou 70 procent pro nejbohatší Američany nebo program "Green New Deal", v rámci kterého by USA do roku 2030 o polovinu omezily karbonové emise. Jsou tohle budoucí cíle demokratické strany USA?

Alexandria Ocasio-Cortezová nastavila laťku hodně vysoko, ale její návrhy zároveň už nejsou mezi demokraty vyloženě radikální. Klimatická změna bude jedním z velkých demokratických témat v nadcházející prezidentské kampani. Kandidáti se podle mě budou předhánět v tom, čí ekologický plán je větší, odvážnější. Velkým tématem pak bude, lépe řečeno už je − například v agendě senátorky Elizabeth Warrenové, která už oznámila kandidaturu −, právě ekonomická a sociální nerovnost a z toho vyplývající návrh na vyšší zdanění bohatých.

V roce 2016, v souboji mezi Hillary Clintonovou a Berniem Sandersem, byla Hillary za tu rozumnou, umírněnou. Říkala: "Moje řešení jsou pragmatická, mohu toho dosáhnout. Bernieho plány jsou sice odvážné, ale jsou to jen sny." A demokraté si v roce 2016 vybrali Hillary. Kyvadlo se ale mezitím výrazně zhouplo, dynamika se změnila, demokraté chtějí opravdu silný, odvážný program. Znamená to i sedmdesátiprocentní daň pro nejbohatší lidi? Uvidíme, Cortezová tohle téma položila na startovní čáru a nechme se překvapit, kdo a jak je v prezidentské kampani zvedne. Ale už teď je jasné, že strmě progresivní daň bude tématem.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • V článku se dále dočtete:
  • Je mezi demokraty někdo, kdo by mohl porazit Donalda Trumpa?
  • Je prezidentova pozice mezi republikány neotřesitelná?
  • Může Trumpa ohrozit vyšetřování jeho rodinného byznysu?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se