Za pár týdnů se v Londýně začne natáčet nový film o Jamesi Bondovi, neohroženém agentovi britské tajné služby. Oficiální série filmové společnosti Eon Productions o tomto kultovním hrdinovi se tak zaokrouhlí na 25 snímků. Jde o jeden z nejvýdělečnějších filmových projektů, hned po cyklu o superhrdinech od Marvelu, Hvězdných válkách a Harrym Potterovi. A o nejúspěšnější z těch, které nejsou určeny dětem. Bondovky od svého startu v roce 1962 totiž celosvětově utržily v přepočtu na současnou úroveň cen 16,6 miliardy dolarů. Náklady na jejich výrobu dosáhly přibližně 2,4 miliardy a šestice herců − od Seana Conneryho až po Daniela Craiga, která postupně agenta 007 hrála − si přišla minimálně na 200 milionů.

Sázka, která vyšla

Začátky přitom nijak nenasvědčovaly, do jakých rozměrů se filmová mánie inspirovaná dobrodružnými romány britského spisovatele, novináře a skutečného agenta Iana Fleminga rozroste. Natáčení prvního dílu Dr. No doprovázely pochybnosti, jak to celé dopadne. Američtí producenti Albert Broccoli a Harry Saltzman tři roky váhali, protože hollywoodská studia námět považovala za příliš britský a v době doznívající cenzury za příliš sexuálně otevřený. Pak váhali ohledně konkrétní předlohy a jména režiséra. I začínající skotský herec Sean Connery získal roli na poslední chvíli, protože jeho slavnější a intelektuálněji vyhlížející kolegové z USA buď neměli zájem, nebo čas. Nejprve se ovšem musel naučit životnímu stylu britských vyšších vrstev od oblékání až po chování v restauracích a kasinech.

Rozpočet prvního filmu byl stanoven na milion dolarů (v přepočtu na dnešní ceny by to bylo přes devět milionů). Poté co byl překročen o sto tisíc, studio Union Artist zvažovalo zastavení projektu. Jen málokdo věřil, že by se zvýšené náklady někdy mohly vrátit. Když však v závěru roku 1962 šel film do kin, diváci v západní Evropě a o půl roku později v USA dali za lístky skoro šedesát milionů tehdejších dolarů. Protesty Vatikánu, kterému se nelíbil Bondův morální profil − zabiják se zájmem o ženy a alkohol −, na tom nic nezměnily. Nadšené naopak byly firmy, jejichž výrobky se na plátně objevily. Oděvní společnost Turnbull & Asser, výrobce hodinek Rolex, výrobce šampaňského Dom Perignon nebo letecký dopravce Pan Am.

Odstartovala rovněž kariéra Seana Conneryho. Za první film vyinkasoval "jen" 100 tisíc dolarů, ale jeho cena rychle rostla. Za svůj šestý díl série o devět let později už dostal více než milion a k tomu procenta ze zisku. Těžil z toho, že diváci si dlouho jiného Bonda neuměli představit.

V Karibiku se odehrávající Thunderball, v němž se Bond utkal s teroristy, kteří se zmocnili jaderných zbraní, vydělal v roce 1965 fenomenálních 141 milionů dolarů. To je po započítání inflace ekvivalent dnešní miliardy. Návštěvníci kin zrovna měnili vkus. Akčnější podívaná ze současnosti lákala daleko víc než rozmáchlé historické fresky, na něž hollywoodští filmaři sázeli ještě o pár let dříve. Ukazuje to osud hvězdně obsazeného, ale do antiky zasazeného velkofilmu Kleopatra, který si na sebe ani nedokázal vydělat. K popularitě špionážní série přispělo i to, že se potkaly světy Jamese Bonda a čtenářů časopisu Playboy. Oba kromě liberálního přístupu k životu propojoval zájem o pánskou módu, dobré pití, rychlá auta a hlavně o krásné ženy. Mnohé herečky z bondovek se ukazovaly právě na stránkách zmíněného časopisu. Včetně hned té první, Ursuly Andressové.

Infografika: James Bond: Stroj na velké peníze

Conneryho si všimli dokonce v Moskvě. Bez ohledu na to, že se filmy o tajném agentovi v celém východním bloku z ideologických důvodů nepromítaly, pozvali koncem šedesátých let slavného herce, aby za 800 tisíc dolarů ztvárnil polárníka Roalda Amundsena ve výpravném a na export určeném sovětsko-italském filmu Červený stan.

Finanční úspěch bondovek vedl k hádkám mezi tvůrci a zdlouhavému a nepřehlednému soudnímu sporu, kdo vlastně drží práva k jejich natáčení. O svůj podíl se přihlásil režisér a scenárista Kevin McClory, a ještě než o něj přišel, stačil Thunderball přetočit pod názvem Nikdy neříkej nikdy. Stalo se tak v roce 1983 a hlavní roli opět ztvárnil Sean Connery. Do oficiální série sice nepatří, i tak ale dokázal přilákat stejnou pozornost jako "správné" filmy od Eon Production.

Jak zachovat legendu

Producenti Broccoli a Saltzman nicméně vždy razili zásadu, že samotná postava Bonda je důležitější než herec, který ho ztvárňuje. A tak Conneryho úspěšně vystřídal Roger Moore. Kasovní trhák v podobě snímku Špion, který mě miloval dokazoval, že šlo o dobrou volbu. Opět se ale měnil filmový vkus a bylo nutné modernizovat, protože v kinech se zrovna objevily komerčně úspěšné Hvězdné války.

V případě bondovky Moonraker, v níž se létá na oběžné dráze kolem Země, se to podařilo. V dalších letech Bondovi došel dech. Okatá neprůstřelnost už nezapadala do trendu syrovějších hrdinů, kteří zaplavili osmdesátá léta. Ani mladší a fyzicky disponovaný Timothy Dalton nedokázal ústup ze slávy zastavit. Kolem roku 1990, když o agenta 007 přestával být zájem v USA, se zdálo, že série nepřežije. Navíc skončila studená válka, která podle "bondologa" Johna Corka skoro 30 let tvořila podhoubí všech těchto filmů.

Východiskem bylo rozhodnutí, že nové filmy musí produkovat, psát i točit noví lidé. Přišli také neokoukaní herci v čele se seriálovou hvězdou Piercem Brosnanem. Revitalizace se nad míru podařila a v USA na Zlaté oko přišlo třikrát víc diváků než na předcházející bondovku. Brosnan si zahrál slavného britského agenta ještě třikrát. Inspirací byla současnost − zbraně v kosmu, vývoj v Rusku, vliv mediálních magnátů či obavy před severokorejským režimem. Premiéry posledního dílu elegantní brosnanovské řady, která celá bodovala i u žen, se zúčastnila dokonce britská královna.

Do současnosti, temnější, drsnější a přitom digitální, převedl bondovky definitivně herec Daniel Craig. Posloužila k tomu adaptace nejstaršího Flemingova románu, kde hlavním nebezpečím nejsou ani tak tajné služby protivníka, jako spíš všudypřítomné teroristické organizace. Casino Royale se natáčelo i v České republice a stalo se do té doby nejnavštěvovanější bondovkou v historii. Jen ve Velké Británii se prodaly lístky za více než 100 milionů liber. Další díly byly podobně lukrativní, přičemž Skyfall z roku 2012 dokonce překonal dávný finanční rekord z roku 1965 (viz infografika). A je nepochybné, že jubilejní 25. díl Shatterhand by na tento úspěch chtěl navázat. Zda se to podaří, ukáže příští rok.

Související