Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecOdchod Velké Británie z Evropské unie podle Jana Kováře z pražského Ústavu mezinárodních vztahů integraci kontinentu nezastaví. Ta je už desítky let určována francouzsko-německými iniciativami a na tom nic nemění ani současné rozdílné představy obou těchto zemí o tempu a hloubce vzájemného propojování Evropy. České republice přitom vyhovuje opatrnější německý přístup počítající i s názory menších států. Francouzský tlak na centralizaci a budování nových institucí by totiž doma narážel na historicky založený a českými politiky často zneužívaný euroskepticismus. Ten je natolik silný, že případné referendum o setrvání v unii by zde − soudí Kovář − mohlo dopadnout stejně špatně jako za Lamanšským průlivem.
Brexit nabyl chaotické podoby a z Evropy opakovaně zní, že Britové konečně musí říci, co chtějí.
Jednoduchá odpověď zní, že to nevědí. Říci se dá jediné: neexistuje většina pro tvrdý brexit. Ani mezi Brity, ani mezi poslanci Dolní sněmovny. Zároveň však neexistuje většina pro jakoukoliv konkrétní formu brexitu.
Co v britském parlamentu jednotlivé bloky poslanců dosud prosazovaly?
Většina labouristů, ačkoliv mnoho jejich voličů hlasovalo pro odchod, by chtěla co nejjemnější brexit. Setrvání v jednotném trhu nebo aspoň v celní unii. Mezi konzervativci je část, která se stanoviskem většiny labouristů souhlasí, ale je tam i mnoho těch, kdo jsou pro současnou dohodu s Evropskou unií. Ta předpokládá ukončení členství jak v jednotném trhu, tak celní unii a vyjednávání nových podmínek. Na jejich konkrétní podobě už však nepanuje shoda. A pak existuje menšina, tvrdé křídlo konzervativců, které je pro brexit bez dohody. Ani to není jednotné a hlásí se k němu podle situace 40 až 70 zákonodárců. Kdyby premiérka Theresa Mayová už dříve chtěla vyjednat nadstranickou dohodu, tak brexit mohla dávno mít − na půdorysu setrvání v celní unii nebo i jednotného trhu.
Výsledkem je zmatek. Jak se ale na věci kolem brexitu mohou připravovat čeští občané a firmy?
Kdyby nakonec přišel tvrdý brexit, tak toho moc dělat nemohou. Na druhou stranu Britové a vlády zemí Evropské unie včetně vlády naší přijali zákony, které by i tuto situaci nějakým způsobem řešily. Na některé věci ovšem legislativa přece jen zatím nemyslí.
V případě spořádaného odchodu by byl až do konce roku 2020 čas hledat definitivní model společného fungování.
Na které?
Za tvrdého brexitu by lidé například museli řešit problémy kolem zdravotního pojištění. V Evropské unii si zdravotní pojišťovny navzájem náklady proplácejí a to by přestalo platit. Klidně by se mohlo stát, že jste po léta přispíval do britského systému, pak se vrátil domů a neměl − s výjimkou základního ošetření − nárok na složitější zdravotní zákroky. Protože do českého systému jste nepřispíval.
Vystudoval na Vysoké škole veřejné správy a na Metropolitní univerzitě Praha obor mezinárodní vztahy. Nyní vyučuje evropskou problematiku a je výzkumníkem pražského Ústavu mezinárodních vztahů, kde se zabývá evropskou integrací a reformami Evropské unie. Na toto téma také napsal desítky odborných článků. Ve volném čase rád hraje fotbal a jezdí na snowboardu.
Jinou palčivou věcí by byla přenositelnost důchodů. Ta v unii existuje a čas odpracovaný jinde se v zemi, v níž se nakonec penze čerpá, započítává. Ani to by najednou neplatilo. Příslušné dohody zatím neexistují, i když by přirozeně nastal tlak, aby rychle vznikly. Ale ze dne na den by to nebylo. Problémem by bylo také vzájemné uznávání kvalifikací, i tam by se muselo hledat provizorní řešení.
Nenastaly by však nakonec podobné těžkosti i v případě, že k rozchodu dojde na základě připravené dohody?
Nenastanou ale hned, platilo by přechodné období, během něhož by se nic neměnilo s výjimkou povinné registrace kvůli získání statusu usedlíka. Jiné problémy nehrozí a během přechodného období, tedy až do konce roku 2020, by se hledal definitivní model společného fungování. Takový je aspoň předpoklad.
Co studenti? Ti, kteří už tam jsou, určitě dostudují, mají tam však ještě mířit noví?
Mířit mohou, musí ovšem počítat s tím, že podmínky se mohou stát náročnějšími. Mohli by už být bráni jako občané třetí země a nebudou to mít jednodušší než studenti z USA, Kanady či Japonska. Možná si pohorší i finančně, jelikož nedosáhnou na programy pro žáky z rozvojových států. Česká republika není Afghánistán.
Kdybyste byl znovu studentem, zvažoval byste jít někam do Londýna či jeho okolí do školy?
Záleželo by na alternativách. Pokud by to v USA bylo stejně drahé, šel bych asi do bližší Velké Británie, protože i tam jsou kvalitní univerzity. Kdybych si ale mohl vybrat stejně dobrou školu také v Nizozemsku, studoval bych v této zemi, protože tam mám jako občan Evropské unie všechna práva, nehrozily by mi žádné problémy při cestování, migrační kontroly na hranicích Schengenu a tak podobně.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
