Hluboko do stínu hlavní zprávy z ČNB, kterou bylo, že se radní neodhodlali zvýšit sazby, se minulý týden schovala informace o hospodaření centrální banky. Do titulků se maximálně dostalo, že se "ČNB vrátila do černých čísel". To je přitom pouhý vedlejší motiv. ČNB se totiž do plusu dostala jen díky tomu, že změnila vykazování zisků či ztrát ze změny kurzu dluhopisů v držení banky. Tím si oproti předběžným údajům polepšila tak, že se může pochlubit ziskem 1,8 miliardy. Zanedbatelné číslo, vždyť v roce, kdy ukončila umělé oslabování měny, ČNB prodělala čtvrt bilionu korun.

Ve zprávě o výsledku hospodaření stojí za pozornost informace o výnosu devizových rezerv. Ty výrazně prodělávají. Navíc skoro všechny. Tentokrát nepomohly ani akcie, které poslední roky hospodaření centrální banky opticky vylepšovaly. Světové akciové burzy jsou mimo vliv ČNB a stejné je to i s dluhopisy, v kterých je rozhodující část rezerv. Naše centrální banka prodělává, i když si uloží peníze u jiných centrálních bank. ČNB věří, že výnosům pomůže rozdělení rezerv na dlouhodobé portfolio a krátkodobé. Držme jí palce. Zatím ale dlouhodobé portfolio prodělává víc.

Žádná eura nikam nezmizela, hájí se centrální bankéři, když jim někdo připomene náklady spojené s rezervami. Je v tom hodně pokrytectví, protože platí, že ohromný balík k ničemu (kromě sražení koruny) nepotřebných eur ČNB pořídila za kurz, o němž věděla, že způsobí budoucí ztrátu. Že "eura nemizela", je nepravda i v doslovném smyslu. Mizí tak rychle, že to spolu s vyššími úroky placenými bankám za stahované koruny vygumuje všechny ostatní příjmy centrální banky. I v roce, kdy koruna oslabila, a to už je co říct. Vzpomínáte si ještě, co bylo před dlouhými lety důvodem, proč ČNB prodala skoro všechno zlato? Kromě likvidity se argumentovalo tím, že zlato nevynáší úroky a naopak něco stojí jeho bezpečné uložení. Co by dnes za takové drobné výdaje ČNB dala.