Tábor války a tábor míru. To byla oblíbená metafora komunistické propagandy při popisu situace studené války. Pro ukrajinského divadelního a filmového režiséra Jevhena Stěpaněnka ale znamená dělení na ty, kteří prošli válkou na Donbasu, a na ty, kteří ji viděli maximálně ve zprávách v televizi.

Ve svém novém divadelním projektu zkouší oba tábory propojit a pokouší se vysvětlit, co to strašné slovo válka vlastně znamená. Sám na Donbasu dva roky strávil s mobilní polní nemocnicí a ostře vnímá únavu i spory, které v ukrajinské společnosti konflikt na východě země vyvolává.

"Teď mám jednoho synka Dimu a jednu nohu. Nebylo to ale tak vždy. Před válkou jsem měla syna, manžela a dvě nohy. Když začala mobilizace, bylo jasné, že mého muže také mohou povolat. Řekl mi, že kdyby přišli z vojenské správy, abych jim tvrdila, že nevím, kde může být. To byla poslední kapka. Na frontu jsem odešla hned poté, co jsem se rozvedla," čte ze scénáře jedna z hereček.

Není to fikce, Stěpaněnko využil svědectví žen a dívek bojujících na frontě z knihy rozhovorů Dívky si ustřihávají copy. Tato slova pronesla Olena Bendová, dobrovolnice, která při ostřelování pozic ukrajinské armády přišla při výbuchu o nohu.

"Poslední, co si pamatuji, jak mi škrtidlem stahují nohu. Že mi ji amputovali, jsem zjistila až v nemocnici v Pokrovském, když jsem prosila sestřičku, aby mi nohu narovnala. Jakou nohu, už žádnou nemáš, řekla mi," říká ve scénáři Bendová.

Mezi ostatními dobrovolníky a vojáky je považovaná za hrdinku, Stěpaněnko ale neskrývá, že to neplatí zdaleka pro všechny. Ze scény zaznívají typické reakce části okolí: "Vidíš, kvůli tomu, že se politici nedohodli na dělení majetku, teď bude celý život skákat po jedné noze." "Až si ten její synek přivede poprvé domů nevěstu, tak mu uteče. Řekne si, proč bych se po zbytek života měla starat o invalidu." "Víš, kolik za tu nohu dostala? Na rehabilitaci ji zadarmo odvezli až do Kanady. Ta kompenzace byla určitě v dolarech."

Jak pracuje ostřelovačka

Podle Stěpaněnka je hra také o postavení žen v postsovětské společnosti. "O ženách na frontě se téměř nemluví, přitom jich tam je relativně hodně. Většina lidí si myslí, že ženy mají sedět doma a vychovávat děti. V samotných zákopech se to přitom tak nebere. Je jedno, jakého jsi pohlaví, jsi prostě člověk, který šel bránit svou vlast," vysvětluje autor hry.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak televizní zprávy rozdělují rodiny?
  • Proč jsou nebezpečné internetové giganty typu Facebook?
  • Čím režiséra Stěpaněnka inspiroval Český rozhlas?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se