Pokud by se vyhlídky na úspěch v prosincových britských volbách měly měřit průzkumy veřejného mínění, mohl by být lídr toryů a ministerský předseda Boris Johnson spokojený. Nejnovější sondáže mu věští více než desetiprocentní náskok, v dobré paměti je ale ještě zkušenost z jara 2017, kdy jeho předchůdkyně v premiérském úřadě Theresa Mayová podobně pohodlný náskok za pár týdnů prohospodařila.
Proto Boris Johnson ze všeho nejvíce sází na jistotu, jak dokládá jeho čerstvě zveřejněný volební program, ve kterém největší tahák představuje slib 50 tisíc nových zdravotních sester, což zní tak impozantně, že už se voliči příliš nestarají o to, že mnohé z nich budou z řad přistěhovalců. Což je ale velice citlivé téma, protože v brexitovém referendu se řada voličů vyslovila pro odchod Spojeného království z Evropské unie hlavně pod dojmem příchodu statisíců imigrantů ze střední a východní Evropy na britský pracovní trh. A právě k nim mířil Johnsonův slib zpřísnit imigrační pravidla.
Kde by mohl při hře na jistotu vězet háček? Aktuální volební model sice slibuje konzervativcům většinu takřka padesáti mandátů, ukazuje ale také, že k obvodům, jež by mohli toryové ztratit, pokud by své síly sdružili příznivci labouristů a liberálních demokratů, patří i ty s jejich prominentními kandidáty, včetně Borise Johnsona. Strana, která by prosincové volby vyhrála, ale jejíž vůdce by zůstal přede dveřmi Dolní sněmovny, by byla paradoxem brexitovské ságy.
Taktické spojování sil opozice zatím není hotovou věcí, ale je jí naopak cesta amerického prezidenta Donalda Trumpa na summit NATO pár dní před volbami. A jestli britským voličům krajně levicový šéf labouristů Jeremy Corbyn voní méně než Boris Johnson, tak návštěvník z Bílého domu oba jasně přebíjí. Takže jakékoli okázalé vyhlášení podpory jeho příteli z Downing Street číslo 10 by mohlo být polibkem smrti.
