Které knihy teď máte na nočním stolku?

Na stolku v indickém hotelu mám Demythsifying Myths (Demýtizace 18 mýtů o Indii). Amit Bagaria je současný tamilský podnikatel, "out-of-box thinker" a marketingový mág. Nekompromisně vyvrací zažité pravdy, které se generace Indů učily ve škole, a podrývá modly včetně Gándhího či Néhrúa. V počítači mám s sebou i vánoční dárek v podobě Timothyho Snydera a jeho Cesty k nesvobodě. Je to solidní depka. O naší budoucnosti. A doma v ložnici ještě čeká Ferdinand Peroutka − Oblak a valčík. S hanbou přiznávám, že to čtu poprvé.

Máte zvláště oblíbeného spisovatele?

Tak to jsou zcela jistě ti autoři, kteří si psali deník, protipóly sdílející stejnou dobu − Pavel Juráček a Jan Zábrana. Na jakémkoli místě knihy otevřu, mám jistotu, že mě to opět pohltí.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Vyrůstal jsem na Štorchovi, Kästnerovi, Langerovi, ale nejvíc jsem hltal Julese Verna. Ani ne moc futuristické příběhy, spíše ty (tehdy jsem to slovo neznal) existenciální, jako Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy. Nikdy jsem nepřečetl jedinou mayovku a bohužel ani Rychlé šípy. Mnohem víc jsem byl fascinován dětskými hrdiny ve filmu: Člověk obojživelník, Cesta do pravěku, Osada Havranů.

Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?

Mám strašný dluh vůči tátovi. Když mi bylo asi dvanáct, dal mi knihu Františka Běhounka Trosečníci polárního moře − o ztroskotání Nobileho výpravy k severnímu pólu. Chtěl ve mně podpořit zvídavého a dobrodružného ducha. Dodnes vidím jeho zklamaný obličej, když po roce zjistil, že mě to nezajímá. To ještě musím napravit.

Se kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína?

S Arundhati Royovou. Asi bychom hovořili o zavařování, protože o něm nic nevím.

A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let. Anebo rovnou byste si troufl s ním ztroskotat na pustém ostrově?

Na pustý ostrov jedině s Peterem Brookem − jeho Prázdný prostor je geniálním kompasem, o co usilovat v umění, v životě, mezi lidmi i na pustém ostrově. Navíc bychom tam mohli zinscenovat jeho film podle Williama Goldinga Pán much. Ve dvou hercích by to bylo slušný maso!

Co čte režisér Radim Špaček
Foto: Michaela Danelová