Vrtá mi to hlavou už dlouho. Ale letos, pardon, totiž vloni, se ta myšlenka stala naléhavější. Možná si teď řada z vás bude ťukat na čelo, ale já si zkrátka nemůžu pomoci. Nebo jsem snad jediný, komu se zdá, že se mi s přibývajícím věkem děje všechno nějak rychleji? Někdy dokonce násobně rychleji než dřív? Že je to blbost, protože čas je jednou ze základních fyzikálních veličin a plyne prakticky stále stejně?

Tak s tímhle vědecky podloženým argumentem na mě nechoďte. Fakt! Vždyť ještě nedávno jsem se u nás na severu kochal čerstvě zasněženým a notoricky známým Ještědem, abych se vzápětí přistihl, jak uprostřed léta fotím ilustrační záběry k povídkám o vodě a dovolených, načež jsem se sotva párkrát prospal a už mi během víkendového výletu lezlo za nehty to nepříjemné, štípající sychravé podzimní počasí. Copak je to normální? Můj život jako kdyby se zkracováním zrychloval. Jako by se z něho stal uspěchaný prevít, co chce za každou cenu něco vyhrát. Nebo se to neděje jenom mně?

Prevít čas
Foto: Tomáš Tesař
Prevít čas
Foto: Tomáš Tesař