Ve věku 94 let zemřel herec a dramatik Jan Skopeček, zakládající člen pražského Divadla pod Palmovkou. Informovala o tom dnes CNN Prima News. Ve filmu a v televizi vytvořil Skopeček stovky spíše menších rolí, do povědomí diváků se zapsal jako představitel komorníků či kverulantů. Zahrál si ve snímku Parta hic nebo v seriálu Tři chlapi v chalupě. Libeňská scéna ve vzpomínce na Skopečka uvedla, že ztvárnil přes 290 divadelních rolí.

"S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o smrti pana Jana Skopečka, který byl skvělým hercem a spisovatelem, a také jedním ze spoluzakladatelů našeho divadla. Děkujeme za vše a s úctou vzpomínáme," uvedlo divadlo.

V roce 2011 získal Skopeček v Přelouči cenu za celoživotní mistrovství v dabingu. O dva roky později byl oceněn na Novoměstském hrnci smíchu za nezapomenutelné role v komediích. V roce 2017 mu prezident udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění.

Herec a velký fanoušek fotbalové Slavie se objevil ve filmech Dobrý voják Švejk, Vyšší princip, Kdo chce zabít Jessii?, Tři chlapi na cestách, Marečku, podejte mi pero, Dobří holubi se vracejí, Bobule nebo Vrásky z lásky. Účinkoval rovněž v pohádkách S čerty nejsou žerty, Císař a tambor nebo Peklo s princeznou, hrál také v televizních seriálech Pan Tau, Byl jednou jeden dům, Návštěvníci, Vlak dětství a naděje, Život na zámku nebo Hospoda.

Skopeček se narodil 19. září 1925 v Litoměřicích, pocházel z živnostnické rodiny. Na otcovo přání nejdříve vystudoval obchodní školu, od dětství jej ale velmi lákalo divadlo a obdivoval prostředí cirkusu. Když v roce 1942 neuspěl u přijímacího řízení na pražskou konzervatoř, začal pracovat v továrně. Koncem druhé světové války prošel kvůli svému původu koncentračními tábory Kleinstein a Osterode.

"Za války jsem často chodil do divadla, miloval jsem ho. V Praze bylo šest až osm českých divadel a dvě německá. Po válce jsem četl inzerát v novinách, že Lidové avantgardní divadlo v Brně přijme mladé herečky a herce, tak jsem se tam přihlásil. Vzali mě, ale za čtrnáct dní divadlo rozpustili," popsal Skopeček začátky své kariéry pro projekt Paměť národa.

Po osvobození nakonec vystřídal angažmá v několika moravských divadlech. V Horáckém divadle v Jihlavě se seznámil s budoucí manželkou Věrou Tichánkovou. Po návratu do Prahy započal kariéru v Městském oblastním divadle Žižkov, z nějž v roce 1949 vzniklo Divadlo S. K. Neumanna (nyní Divadlo pod Palmovkou). Libeňské scéně, kde vytvořil řadu zajímavých rolí, zůstal věrný až do důchodu.

Na divadelních prknech ztvárnil Skopeček Lennieho ve Steinbeckově dramatu O myších a lidech, Moliérova Harpagona i Tartuffa, Dona Quijota, Cyrana či Klubka v Shakespearově Snu noci svatojánské. V Divadle Archa účinkoval v inscenaci Havlova Odcházení.

Sám napsal šest divadelních her a několika rozhlasových dramatizací. Je autorem adaptací o Strašidlu cantervillském a o baronu Prášilovi. V roce 2000 vydal k padesátiletému jubileu divadla v Libni knihu vzpomínek s názvem Bylo nebylo.

S o pět let starší Tichánkovou, držitelkou ceny Thálie za celoživotní mistrovství v činohře, tvořil Skopeček výjimečně stabilní herecké manželství, které přetrvalo 66 let.

Složitým obdobím si Skopeček prošel poté, co se objevil jako údajný spolupracovník ve svazcích někdejší komunistické Státní bezpečnosti (StB). Herec se úspěšně domohl očištění svého jména. Soud v roce 2005 stanovil, že herec byl v evidenci StB veden neoprávněně.

Související