Které knížky jste měl v době koronavirové na nočním stolku?

Průmysl lži
Alexandra Alvarová: Průmysl lži, Triton, 2019
Foto: nakladatelství Triton

Kunderovu Slavnost bezvýznamnosti. Fascinuje mě chladná konstrukce příběhu, se kterou dokáže v člověku odhalit neodhalitelné. Alvarové Průmysl lži. Hybridní válka ruských trollů je neviditelná. Ale o to nebezpečnější. Talebovo Nasadit vlastní kůži. Mám Taleba rád. Je přemýšlivý. Bourá stereotypy a v této knize klade důraz na „ručení osobností“. Parkerovu biografii Bertolta Brechta. Fascinující průhled do ledví velké osobnosti 20. století. Kniha je to ovšem tak „těžká“, že se v posteli číst nedá. Aforismy Karla Krause – Auch Zwerge werfen lange Schatten (I trpaslíci vrhají dlouhé stíny). Kultivovaně a s grácií sežehne svým sarkasmem vše takzvaně nedotknutelné. Talking to Strangers (v českém překladu Proč si nerozumíme) Malcolma Gladwella. Kniha o fatálních selháních lidské komunikace, způsobených tím, že ač se snažíme sebevíc, vždy do reflexe sdělení toho druhého promítáme svá očekávání a vlastní lidskou zkušenost. A ne tu jeho.

Hodiny z olova
Radka Denemarková: Hodiny z olova, Host, 2018
Foto: nakladatelství Host

Máte v záloze knihu, která pomáhá také v těžkých situacích?

Když je mi někdy smutno, sahám po Janu Skácelovi a J. H. Krchovském. Skácel vás ponoří ještě hlouběji do melancholie a pak z ní vytáhne Nadějí. A Krchovský vás propleskne svým neodolatelným nihilismem.

Kterou knihu si určitě ještě v tomhle životě musíte přečíst?

Jsou jich stovky. Knihy jsou pro mě symbolem nekonečné různorodosti témat. Tak jen doufám, že i ve stáří nepřestanu být zvědavý.

Kterou autorku byste rád pozval na skleničku vína?

Jan Skácel
Jan Skácel: Hodina mezi psem a vlkem, Vyšehrad, 2018
Foto: nakladatelství Vyšehrad

Radku Denemarkovou. A měla by za úkol mi převyprávět Hodiny z olova. Moc bych si je totiž chtěl přečíst, ale času na tlusté romány nezbývá.

A se kterým autorem byste rád strávil desetihodinový let. Anebo byste se s ním nebál na pustém ostrově?

Do letadla bych rád s Václavem Bělohradským, jehož způsob uvažování je neobyčejně inspirativní – bez ohledu na to, zda s ním souhlasíte, či ne. Na pustém ostrově by mě jeho permanentní gejzír intelektu ovšem zabil. A tak bych si vzal mlčenlivého Jana Skácela. Recitoval bych mu jeho verše a staral se o něj.

Autorka je publicistka, pracuje pro Nadaci Charty 77 – Konto Bariéry