Listopadový koncert, při němž Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK řídil věhlasný dirigent ruského původu Maxim Šostakovič, patřil bezesporu k vrcholům podzimní hudební sezóny. Dirigent se s Pražskými symfoniky ovšem nesetkal poprvé: V předešlé sezóně s nimi a s Pražským filharmonickým sborem uvedl Třináctou symfonii svého otce nazvanou Babí jar. 

Elektrizující atmosféru, která v onen listopadový večer v pražském Rudolfinu panovala, zachycuje živá nahrávka firmy Supraphon Records. Album vyšlo pod názvem Šostakovič diriguje Šostakoviče (celkový čas: 48 minut). Syn totiž opět sáhl do rodinného archívu. Kompaktní disk ovšem obsáhl pouze program první poloviny večera - suitu Zlatý věk a první violoncellový koncert; záznam Páté symfonie, která zněla po přestávce, vyjde samostatně.

Balet Zlatý věk složil Dmitrij Šostakovič (1906 - 1975) na přelomu 20. a 30. let, v době naivního okouzlení civilizačním rozvojem. Hudba je prostoupena hravostí i dynamičností, nechybějí jazzové prvky. Na scéně se ovšem taneční podoba objevila jen jednou, navíc bylo dílo posléze označeno za "formalistické". Na světových pódiích dnes žije v podobě orchestrální suity.

Koncert pro violoncello a orchestr Es dur je již dílem zralého skladatele. Prolíná se v něm tragika s nadějí, vášeň s niterností, humor s lyrikou. Napsán byl roku 1959, kdy jej také poprvé uvedla Leningradská filharmonie s Mstislavem Rostropovičem a pod taktovkou Jevgenije Mravinského.

Bouřlivý a spontánní potlesk, který zní po obou skladbách, zejména však po violoncellovém koncertu, dokládá, jak výjimečný zážitek hudebníci pražskému publiku nabídli. Album jej dosti věrně reprodukuje. (mat)