Někdejší klavíristické zázračné dítě Keith Jarrett (v sedmi letech první veřejný koncert) patří již od let k prominentním spolupracovníkům mnichovské společnosti ECM (její alba u nás distribuuje pražská společnost Arta). V kombinacích s dalšími špičkovými hráči (velmi často v triu s basistou Garym Peackockem a bubeníkem Jackem DeJohnettem, ale i s Janem Garbarkem, Charliem Hadenem, Paulem Motianem atd.) nahrává na této značce své jazzové kompozice. Souběžně s nimi vznikají improvizace na klasičtější nástroje (varhany a klavichord) stejně jako alba Jarrettova oblíbeného Johanna Sebastiana Bacha (obě knihy Dobře temperovaného klavíru, Francouzské suity, Goldbergovy variace) či nahrávky skladeb Händelových, Šostakovičových a Pärtových. 

Zvláštní skupinu mezi zhruba padesáti alby vydanými v Mnichově představují záznamy Jarrettových sólových improvizací v Paříži, Vídni, Bregenzu, Kjótu, Tokiu, Brémách a Lausanne včetně věhlasného Kolínského koncertu, který se stal v kategorii sólového klavíru nejprodávanější nahrávkou všech dob. Spojuje v nich jazz, blues i odkaz klasické hudby, zejména romantického ladění.

Sólovou linii rozšířilo letos další živé album (první po pětileté odmlce) nazvané podle věhlasného divadla, v němž bylo letos 13. února nahráno - La Scala (celkový čas: 78 min.). Bylo to vůbec poprvé, co milánská scéna otevřela dveře jazzovému muzikantu. Italský tisk, který nikterak nešetřil nadšením, psal o lyrických ozvucích slavného Kolínského koncertu, nazýval Jarretta géniem, hledal pro něho srovnání v malířství (Monet) i v klasické hudbě (Debussy). Tři Jarrettovy improvizace (vlastní La Scala I a II a závěrečná Over the Rainbow na klasickou melodii Harolda Ardena z muzikálu o čaroději ze země Oz) spojují jemnost s dynamikou, spontaneitu s lehkostí, jednoduchost s komplikovaností. Niternému zanícení dává Jarrett často průchod zřetelnými výkřiky i hlasitým vyklepáváním rytmu, tak jak to ostatně znají posluchači jeho předešlých sólových alb.

Přívětivá a hravá atmosféra dýchá z jiné Jarrettovy novinky na značce ECM. Na dvojdiskovém kompletu (celkový čas: 131 min.) hraje společně se Stuttgartským komorním orchestrem řízeným Dennisem Russellem Davidem pět skladeb Wolfganga Amadea Mozarta - tři Klavírní koncerty (A dur, B dur a C dur), poměrně málo známou Zednářskou smuteční hudbu a naopak proslulou Symfonii g moll. Jarrett tu "svého" klasika citlivě obdařil intenzívní přirozeností, silně vzdálenou povinné úctě.

Související