Klavírista, skladatel a aranžér Krzysztof Komeda (1931 až 1969) patřil k největším legendám polského jazzu. Jeho věhlas ovšem daleko překračoval hranice rodné země. 

Komeda výrazně ovlivnil celý evropský jazz své doby. První profesionální jazzový soubor založil v roce 1956. Spolupracoval s předními evropskými hráči, vystupoval na mnohých jazzových pódiích kontinentu, na festivalech v Praze, Bledu, Moskvě, Kronsbergu, ve švédských či dánských jazzových klubech.

Na sklonku padesátých let začala Komedova velmi plodná spolupráce s tvůrci hraných, dokumentárních i animovaných filmů - hudbou doprovodil na čtyřicet snímků polských, amerických, francouzských, skandinávských atd. Za všechny jmenujme skladby z filmů Romana Polanského Nůž ve vodě či Rosemary má děťátko. Tragická smrt v lednu 1969 byla evropskou jazzovou scénou vnímána jako citelná ztráta. Spoluhráči a přátelé tehdy uctili jeho památku albem We'll Remember Komeda. Byl mezi nimi jiný věhlasný polský jazzmen Tomasz Stanko. Trumpetista a Komedův spoluhráč z nahrávek 60. let se v letošním roce k těm dávným kompozicím znovu vrátil albem, které pod titulem Litania vydala mnichovská firma ECM (celkový čas: 65 minut). Nápad vydat toto album vzešel od Manfreda Eichera, šéfa a producenta této značky, vyhlášené jednoznačnou kvalitou.

Na nahrávce se dále podíleli skandinávští hudebníci - Joakim Milder, Bobo Stenson, Palle Danielsson, Jon Christiansen či Terje Rypdal. Mezi nimi i saxofonista Bernt Rosengren, který kdysi, v šedesátých letech, hrál se samotným Komedou. Důvod k této sestavě byl jednoduchý: "Jsou nejlepší," říká Tomasz Stanko a myslí tím jejich postavení na evropské scéně. "Zároveň jsou blízcí geograficky, a tak té hudbě dobře rozumějí," dodává.

O podstatě Komedovy hudby, která se dnes jen zřídka objevuje v repertoáru současných jazzmenů, Stanko říká: "Krzystofovy skladby jsou těžké na hraní. Krásné, ale málo efektní. Slabší hudebníci nemají vlastně co hrát. Je tam jen pár not a je třeba mít zkušenost a invenci, abyste věděli co hrát. Je to stejné jako s barokními tanci, které nahrávají jen největší umělci, a přitom se zdají být tak jednoduché, že je hrají i děti."

Litanie byla velmi dobře přijata evropskou kritikou. Britský měsíčník Jazzwise ji označil za desku měsíce. Nick Coleman na stránkách londýnského Independentu napsal: "Komeda by měl být uznán za toho, kdo dává význam obecnému výrazu evropská jazzová estetika." Richard Williams na stránkách Guardiannu píše: "Z časové perspektivy je snadné postřehnout, že Komedova nahrávka z roku 1965 Astigmatic je počátkem evropské citlivosti v jazzové řeči, té citlivosti, která o třicet let později nachází svůj nejlepší výraz na deskách ECM."

Tomasz Stanko v tomto roce nahrál pro ECM další album nazvané Leosia, kde společně s Bobo Stensonem, Andersem Jorminem a Tony Oxleyem uvádí zejména své vlastní skladby. I toto album je na první poslech neefektní, o to víc však plné významů a citovosti.

Související