Každé nové album amerického kytaristy Billa Frisella se podivuhodně liší od předchozího. Každé je překvapením, a to dokonce i pro znalce jeho hry. Každé přináší přehršle nových, kultivovaných hudebních nápadů. Nejinak je tomu v případě čerstvého alba Gone, Just Like A Train (Nonesuch Records/Warner Music, celkový čas: 70 minut). 

Zatímco předchozí Nashvill byl jazzovou poctou country music, tentokrát se Frisell vydal rockovým směrem. Tomu odpovídá i volba spoluhráčů. Na bicí a perkuse hraje Jim Keltner, jehož Frisell před časem objevil při poslechu alba Johna Hiatta. Jeho hra se mu zalíbila natolik, že jej přizval k jam session - tak se rodila podoba nového alba. Basistou je Viktor Krausse, hudebník klasického vzdělání, hráč bluegrassu, ale také obdivovatel skupiny AC/DC. Oba muzikanti vytvořili rytmem pulsující základ pro Frisellovy oslnivé sólové variace.

Frisell je nejen zdatným hráčem (již dnes se o něm mluví jako o kytarové legendě), ale také nápaditým autorem. Ostatně, všech patnáct melodií nového alba, které připravil za asistence zkušeného producenta Lee Townstenda, pochází přímo z jeho dílny. Dokáže být stejně tak lyrický jako dynamický, abstraktní i zcela konkrétní.

Ve Frisellově hudbě jako by se ozývaly ohlasy celé historie americké hudby. "Jen stěží lze nalézt více amerického hudebníka," o něm před časem napsal list New York Times. "Ze spojení rocku a country s jazzem a blues vykřesal to, co spojuje tyto styly, improvizaci a smyslovost." To jsou silné stránky i jeho nového alba, které by mohlo uspokojit rovným dílem milovníky jazzu i milovníky rocku.

Související