Letošním laureátem Nobelovy ceny za literaturu se ve čtvrtek stal francouzský spisovatel Patrick Modiano.

Devětašedesátiletý autor ocenění obdržel "za umění paměti, s jejíž pomocí dokázal vylíčit nepochopitelné lidské osudy a popsat život v okupaci", jak novinářům řekl Peter Englund, tajemník Švédské akademie, která nejprestižnější knižní ocenění uděluje. Modiano spolu s ním dostane v přepočtu 24 milionů českých korun.

S autorem, který žije v Paříži a rozhovory poskytuje zřídka, se členům akademie prý před vyhlášením nepodařilo spojit. Zprávu o tom, že cenu dostane, ale úzké kruhy mohly vědět už dřív. Britská sázková kancelář Ladbrokes ve čtvrtek odpoledne uvedla, že za poslední týden Modianovy šance stouply ze 100 : 1 na 10 : 1. To vede k podezření, zda informace o vítězi ze Švédské akademie někdo předčasně nevynesl. "Kdyby šlo o únik, vypadal by jinak. Data jsme analyzovali a došli jsme spíš k názoru, že Modiana jen na poslední chvíli podpořili jeho čtenáři," uvedl mluvčí kanceláře.

Modiano napsal přes třicet knih, převážně románů, ale věnoval se i literatuře pro děti či filmovým scénářům. "Jeho díla jsou krátká, čítají leckdy sto třicet či sto padesát stran, ale vždy jde o variace na stejná témata: paměť, ztrátu, totožnost, hledání," popsal tajemník akademie Englund, který autora také označil za "Marcela Prousta naší doby".

Podle akademičky Dervily Cookeové, která o spisovateli napsala studii, se Modianovým knihám ve Francii přezdívá petite musique. "Píše krystalicky čistým, ale znělým stylem," dodala.

Zatímco ve Francii však Modianovy knihy patří k bestsellerům, jinde je autor známý méně. V angličtině mu vyšlo jen šest knih, částečně možná i proto, že Modiano se zabývá výhradně francouzskou problematikou: píše totiž zejména o Paříži v době okupace.

Paradoxně víc než čtenářů tak Modiano mohl mít posluchačů či diváků, v šedesátých letech totiž krátce psal texty zpěvačkám Francoise Hardyové či Moně Hefterové. Roku 1974 dokončil scénář k filmu Lucien Lacombe, jejž natočil renomovaný režisér Louis Malle, a podle jeho předlohy v minulé dekádě režisér Jean-Paul Rappeneau natočil snímek Šťastnou cestu.

Jako jeden z mála francouzských literátů byl Modiano však vydáván v češtině již za komunismu. Roku 1982 nejprve nakladatelství Odeon na pulty uvedlo román Rodný list. Následovala kniha Ulice temných krámků, za niž autor krátce předtím získal Goncourtovu cenu, a roku 1986 ještě výbor z Modianovy tvorby nazvaný Takoví hodní hoši.

Po revoluci už jen u nakladatelství Barrister & Principal vyšel Modianův román Dora Bruderová. V něm prozaik z útržkovitých informací skládá portrét židovské dívky, jež uprchla z internátu a přežívala v okupované Paříži. Pátráním po osudech dívky a rekonstrukcí míst, kde se ocitla, autor strávil téměř deset let. Do knihy také částečně promítl vlastní příběh.

Nakladatelství Barrister & Principal již ale na knihu ztratilo práva, proto ji nyní po udělení ceny nemůže vydat znovu, sdělila HN zástupkyně nakladatele.

Patrick Modiano se narodil roku 1945 na kraji Paříže sefardské židovské rodině, mezi italskými a řeckými předky měl i rabíny. Modianův židovský otec za války přežil jen díky tomu, že obchodoval s nacisty, a v době, kdy chlapec vyrůstal, se od rodiny často na dlouho vzdaloval. Právě pocity z rozporuplné válečné minulosti otce prý Patricka Modiana přivedly k tomu, aby se začal osudem vlastní rodiny a později všech francouzských Židů zabývat.

Dlouho o sobě například tvrdil, že se narodil v roce 1947. Teprve před sedmi lety v televizním rozhovoru přiznal, že je dítětem války, "toho bizarního času, v němž by si lidé neměli pořizovat dítě", řekl tehdy.

Již během dospívání byl Modiano obklopený knihami rodinných předků, kteří zahynuli v koncentračních táborech. Když mu bylo jednadvacet, napsal svoji první povídku o fiktivním koncentračním táboře provozovaném nikoliv za války, nýbrž v šedesátých letech. Do Modianových raných děl se dále mohla promítnout i smrt bratra, jenž zemřel v deseti letech, či komplikovaný s otcem. Když jej například Modiano jednou poprosil o peníze, otec na něj zavolal policii, jak spisovatel vylíčil v pozdějších rozhovorech.

Na tom, že se Modiano rozhodl věnovat literatuře, měl podíl i jeho učitel geometrie na gymnáziu, sám renomovaný prozaik a básník Raymond Queneau. Právě ten svého studenta seznámil s nakladateli z Gallimardu, kteří posléze začali vydávat Modianovy prvotiny. Jeho první román La Place de l’Étoile o kolaborantovi s nacisty vyšel roku 1968 a autorův otec s ním prý byl tak nespokojený, že "se pokusil vykoupit všechny kusy, aby kniha zmizela z pultů", jak řekl spisovatel.

Ten brzy poté vydal knihy Ronde de nuit a zejména Les Boulevards de ceinture, za niž dostal významnou cenu Grand Prix du Roman. Všechna tato tři raná Modianova díla dnes kritici označují za "trilogii o okupaci", zejména první z knih je například v Německu považována za klíčové dílo o holokaustu. "Pro spisovatele je těžké začít psát takhle brzy. Osobně si své první knihy čtu nerad, ne proto, že by se mi nelíbily, ale protože už se v nich nepoznávám," sdělil autor před čtyřmi roky časopisu France Today.

Odborníci na Modianovo dílo upozorňují, že zatímco autorovy rané knihy nesly výrazné prvky absurdity a ironie, v pozdějších letech spisovatel zvážněl. Celý život se ale vrací k tématům okupace, kolaborace a obecně událostem v Paříži za druhé světové války. "Vždy, když dopíšu knihu, přijde mi, že už jsem vše uvedl na správnou míru. Pak jsem ale postupně nucen se zase vracet k různým detailům a drobnostem, které mě pronásledují," vysvětlil autor.

Jeho zatím poslední román Pour que tu ne te perdes pas dans le quartier vydalo nakladatelství Gallimard zkraje října tohoto roku, tedy pár dnů předtím, než byl Modiano vyhlášen jako laureát Nobelovy ceny.

Související