Jmenuji se Blond. James Blond, zaduní fešák s ostře řezanými rysy, blonďatou patkou a pistolí v ruce. Zlikviduje bombu, partu najatých zabijáků v černých kuklách a přežije výbuch plynového potrubí. V jeho tváři se nepohne ani sval. Je totiž dřevěný.
Převod bondovské klasiky do podoby historicky první loutkové "blondovky" uvedli těsně před Vánoci v plzeňském Divadle Alfa. Chytrou, půvabnou parodickou hříčku James Blond napsal Vítek Peřina a režíroval Tomáš Dvořák.
V zákulisí továrny na sny
Už po prvních minutách představení je jasné, že nápad přiznat postavě nesmrtelného agenta 007 vlastně jeho skutečnou, loutkovou podstatu je ohromně zábavná trefa do černého. Výtvarník Marek Zákostelecký si dal na detailech a nejrůznějších vtipných vychytávkách kulis i loutkových hrdinů velmi záležet.
Iluze i nadsázka jsou dokonalé. A tak nás čeká nejen bleskový striptýz prsaté "bond girl", James Blond mávající ušima, neuvěřitelná plastická operace, ale i ďábelské ohňové efekty.
Klasické, krátké a bravurně pointované loutkové výstupy spojuje dostatečně krkolomný a kýčovitý hollywoodský příběh. Odehrává se v zákulisí filmové "továrny na sny" při natáčení nové blondovky.
Stávající představitel Sean "uletí" štábu při natáčení výsadkářské scény nad mořem s padákem a je třeba sehnat Blonda nového.
Snaživá asistentka objeví neuvěřitelně podobného mima, který si sice nepamatuje text, ale okamžitě se vžije do role milence Seanovy dívky, z níž pragmatický filmový režisér obratem vyrobí přiměřeně prostoduchou bond girl. Slávu si nakonec užije i kaskadér-otloukánek, jehož krvavé maléry zpestřují natáčení.
A za kamerou stál...
"Překlad" klasických bondovských klišé a efektů do postupů marionetového a maňáskového (kaskadéři a vedlejší role) divadla skrývá potenciál ohromujících, vtipných gagů. Z hravého textu se ale přirozeně vyloupne i "hlubší význam".
Výstupy vlezlé televizní reportérky, která jak na běžícím pásu vyrábí senzační rozhovory z "placu", jsou skvěle zasazeny do hry, stupňují napětí jako komentáře sportovního utkání. Ke všemu je snímá loutkový kameraman s miniaturní technikou, která na obrazovku nad scénou přenáší dění na jevišťátku i detaily postaviček.
S tímto přímým přenosem vstupujeme do nitra umělého světa z perspektivy loutek, což je velmi zvláštní zážitek. Na obrazovce-plátně se navíc objevují i animované dotáčky některých dobrodružných epizod (třeba natáčení výsadkářské scény), což principy filmové a loutkové iluze ještě více sbližuje a obrazem rozvíjí nejsilnější téma téhle neobyčejné produkce - ambivalenci mezi skutečností a umělou, manipulovanou realitou filmu nebo médií.
Martini dry od Bílé
Nechybí přirozeně ani titulní píseň - skladbu z filmu Zítřek nikdy neumírá pod názvem Martini dry poskytla divadlu pro potřeby inscenace ze svého nového alba Lucie Bílá. Český text Gábiny Osvaldové, jímž se vine obraz "umělého ráje", do práce plzeňských loutkářů vrostl bez jediné jizvičky.
Je jasné, že Divadlo Alfa získalo s Jamesem Blondem další loutkový bestseller z rodu zdejších nezapomenutelných Psohlavců nebo Krvavého kolena, představení, které nedělá z dětí hlupáky a které si s nimi mohou opravdu užít i rodiče.
