Kvůli nepříznivé ekonomické situaci v USA se musely uskrovnit i broadwayské muzikály. Doba opulentních a extravagantních scén, kdy se například v muzikálu Miss Saigon na scénu snášel vrtulník, je tak pryč. Producenti místo nich volí střídmější dekorace, ale i kostýmy, které sice nevyvolávají úžas diváků, ale šetří jim náklady.
Podle deníku The New York Times je přitom šetření znát i na největších současných komerčních hitech Broadwaye, jakou jsou muzikály Billy Elliot, Vlasy či West Side Story. Částečně prý na to ale má vliv i snaha zdůraznit choreografii a zápletku.
Úsporný trend nicméně bude na Broadwayi pokračovat. Zatímco skromným Vlasům se náklady 5,8 milionu dolarů vrátily za pět měsíců, chystaný muzikál Spider-Man: Turn Off the Dark s předpokládaným rozpočtem 50 milionů dolarů zápasí o přízeň investorů, což producenti ve svých úvahách nemohou pominout.
Obnovená dubnová premiéra úspěšného titulu Klec bláznů tak přes nezbytnou přehršel paruk, vysokých podpatků a korálů staví především na příběhu, postavách a malém orchestru, a ne na okázalé scéně.
Na rozdíl od původní hry se také příběh dvou homosexuálů, kteří spolu žijí 20 let a vychovávají syna, neodehrává v nočním klubu, ale v malém kabaretu. Chystaná muzikálová adaptace úspěšné desky American Idiot od skupiny Green Day zase staví přes baterii televizních obrazovek především na ošuntělém vzhledu dokresleném plakáty.
"Mám dojem, že intimní scény muzikálů, jako je Malá noční hudba anebo Klec bláznů jsou chytrý, efektivní ekonomický model," řekla newyorskému deníku producentka těchto titulů Sonia Friedmanová.
Podle ní to ale neznamená, že doba velkolepých muzikálů je nenávratně pryč, někteří producenti pouze v obtížné ekonomické situaci musejí více zapojit představivost. "Nemyslím si, že to je nutně způsob, jak se to teď nebo v budoucnosti bude dělat. Oba postupy mají šanci," dodala Friedmanová.
Úspory díky Jižní Koreji
Jinou cestu ukázal další návrat současné sezony, muzikál Dreamgirls. Peníze uspořil díky spolupráci s jihokorejskými producenty. Představení, jehož příprava by v New Yorku stála 14 milionů dolarů, v Jižní Koreji vznikl za zlomek nákladů.
"Jenom kostýmy v Koreji stály 700 tisíc dolarů, zatímco v New Yorku by přišly na tři miliony dolarů. A kvalita je vynikající - nedělají je tam v žádných robotárnách," podotkl producent Robert Longbottom.
The New York Times nicméně podotýkají, že skromné scény sice mohou snížit počáteční náklady, pro další život představení jsou ale důležité příjmy ze vstupného a náklady na provoz. Někteří broadwayští veteráni si také stěžují, že zatímco někdy jsou při šetření kreativní, jinde jejich výtvory prostě vypadají lacině.
