MUZIKÁL

Jesus Christ Superstar

Praha, Hudební divadlo Karlín

Premiéra 11. a 12. 11. 2010

Muzikál skladatele Andrewa Lloyda Webera a libretisty Tima Rice Jesus Christ Superstar má u českého publika výjimečně dobrou pověst, Jesuse obvykle berou na milost i ti, kteří jsou jinak k domácí muzikálové produkci skeptičtí. (Tvůrci televizní pěvecké soutěže si té popularity byli jistě vědomi.)

Poprvé se český Jesus Christ Superstar hrál v divadle Spirála na pražském Výstavišti v rozmezí let 1994-1998. Kombinace unikátního komorního prostoru, ve kterém se hrálo i na ochozech mezi diváky a kromě herců byli na dosah i hudebníci, výborně napsané rockové opery a spolupráce dobrých zpěváků ve vrcholné kondici (Dan Bárta, Kamil Střihavka, Bára Basiková) vytvořila elektrizující atmosféru.

O tu se pokouší i nové nastudování Jesus Christ Superstar v pražském Hudebním divadle Karlín, které mělo premiéru ve čtvrtek a v pátek.

Stejný titul uvedlo před pěti lety také Městské divadlo v Brně. Nynější pražská novinka, v níž má angažmá několik protagonistů z prvního českého Superstar, ale vzbudila pozornost větší, než si zaslouží. Karlínský Jesus je totiž zcela konvenční. Nic na tom nemění ani "původní" představitelé Střihavka a Basiková, dirigent Oto Balage nebo "původní" přebásnění Michaela Prostějovského.

Vlažný rock

První ostré tóny elektrické kytary, kterými muzikál začíná, ještě dovedou vyvolat mrazení v zátylku. Větší emoce se pak už ale nedostaví, což je u pašijového příběhu na pováženou. Hudba působí ztlumeně, bez šťávy, jako kdyby kuchaři v thajské restauraci došlo chilli.

Jesus Kamila Střihavky se šetří, teprve v Getsemanské zahradě pořádně zařve na Boha - Otce "Dívej se, jak umírám!". Jidáš Václava Noida Bárty občas mužně zachraptí, ale některé výšky má transponované o několik tónů níže, čistě a naléhavě zpívá Dasha (alternuje s Bárou Basikovou Máří Magdalenu), i její projev by však mohl být výraznější.

Budiž tma

Nový Jesus Christ Superstar ale není ani moc ke koukání. Americký režisér Gabriel Barre chce především hladce a nekomplikovaně vyprávět příběh, a tak násilně spojuje scény, které na sebe moc nenavazují, místo aby vymyslel nějaký "střih".

I banální stmívačka je přitom přijatelnější než některé švy mezi výstupy. Například Máří Magdalena ukonejší Ježíše k spánku, jen co ale dozpívá své vyznání (Mít rád bližního svého), přichází Jidáš a ona do spícího šťouchne. Ježíš se probudí a popuzeně před svým spurným apoštolem vyklízí pole.

Barre nedal svým protagonistům moc šancí ani k hereckým akcím. Ježíš neustále vztahuje ruce k davům, Jidáš naštvaně šplhá po žebřících mohutné scény a Máří stále dokola hladí Ježíši ruku a pokládá mu svou hlavu na rameno.

Dění na jevišti často jen ilustruje libreto. Když Pilát zpívá "Já spal a jeden z Galilejských vstoupil do mých snů..." opravdu musí být na scéně postel, z níž zpěvák vstává a na pozadí se musí objevit silueta Ježíše?

Standardní standard

Nápaditá a vtipná je pouze scéna před Herodem, Ondřej Brzobohatý rozjede se svou suitou ztřeštěný rej. Energický song umocňuje vtipná bakchusovská choreografie.

Působivým efektem je také Jidášova sebevražda, nešťastník se na své oprátce vznese vzhůru. Podobně překvapí Ježíš. I on po svém skonu na kříži vzlétne do nebe - ale kříž jako symbol nechá na zemi.

Karlínské představení není druhá liga. Nikdy nesklouzne k nechtěné parodii, a také patos je přítomen jen v žádoucí míře. Avšak uvádět jen standardní představení na scéně, která disponuje vlastním orchestrem, sborem a taneční company a navíc má skvělé technické vybavení, to je velmi málo.