Režisér Daniel Špinar a dramatik Petr Kolečko přestěhovali do současnosti další mytickou hrdinku. Po oceňované Kauze Salome se v A Studiu Rubín od včerejška hraje také Kauza Médeia. Tentokrát v paneláku.

V obýváku, uprostřed rozvodového řízení a umolousaných plyšáků, proti sobě stojí dvě šelmy. Sebeničivě vášnivá Médeia (Jana Stryková), Iasonova  bývalá, hájí ve vytahaném svetru a s kruhy pod očima své právo na rodinný život jako rozzuřený býk. A Iásonův současný „nejkrásnější králíček“ Glauké (Zuzana Stavná), ohromuje dráždivou slovenštinou a nestoudnou koketérií á la Verešová.

Režisér, respektive obě skvělé herečky, rozehrávají Médeinu pomstu jako žensky zákeřnou konverzaci ústící v bojové scény s žehličkou a kuchyňským nožem. Stylizací i nadsázkou odkazují k parádním kouskům z Kill Billa.

Antická krutost se v jejich podání nicméně mění v groteskní bizarnost, talíř musaky s masem sokyně, který servíruje Médeia se sladkým úsměvem Iásonovi (Jaromír Nosek), má příchuť černočerného vtipu. 

Vypadá to, že nejde o nic víc než vyklizení bytu, rozštípanou manželskou postel a péči o děti. Médeia, která kariéru Iásona „udělala“, má přijít o všechno. Anorektička Glauké naopak sklízí ovoce Iásonovy lásky – respektive užívá si jeho mužství, s naběhlou žílou „sytě modré barvy, jakou má moře na Zakynthosu“.

Jazykem a verši prosakuje do inscenace velikost antického mýtu a na ušmudlané panelákové pohovce se kříží s prozaickou banalitou bulvárních rubrik a černé kroniky.

Tarantinovská zábava nakonec v Kauze Médeia vyústí do lehce zlomyslné morality.

Z Kolečkovy a Špinarovy absurdní, vykloubené konfrontace dvou světů a dvou sokyní roste obraz současnosti. Má, podobně jako tenhle divný manželský masakr, žánr monumentální banality.

Bohové jsou v něm nepřítomni jen zdánlivě.

Související