Dejvické divadlo uvedlo v režii Jiřího Pokorného prvotinu britského dramatika Patricka Marbera Dealer's choice, pojednávající o šesti "hráčích" a krutě zábavné anatomii závislosti.

Marbera zná české publikum především jako autora úspěšné divadelní hry Na dotek a scenáristu stejnojmenného oceňovaného filmu. Do dialogů a příběhu Dealer's choice vložil svou minulost hazardního hráče a zkušenost sólového komika v žánru stand-up komedie.

Hra na hru

Šest chlápků (majitele restaurace, jeho syna a jeho známého i tři zaměstnance podniku) spojuje společná vášeň – poker. V Pokorného režii také homosexuální orientace a vrozené sklony ke hře a blufování. Každý hraje s každým, a to v každém okamžiku inscenace.

Požitek ze hry i riziko prohry jsou přítomné ve všem, pochopitelně i včetně mezilidských vztahů. Skrze vzájemné dluhy, finanční i citové, vzniká bizarní propletenec. A jako vždy u Pokorného je to "na dotek", na hraně a zatraceně cool.

Téměř tříhodinová hráčská a herecká show dynamizovaná hudbou Michala Novinského má šest jedinečných protagonistů.

V pravé části scény vaří v restaurační kuchyni za nerezovým pultem drsňák á la Pohlreich, potem se lesknoucí, namakaný holohlavý Sweeney, kterého hraje Hynek Čermák. Ve skutečnosti je citlivka, a tedy zákonitě i nejslabší z hráčů.

Vlevo na jevišti za lítačkami z kuchyně, vidíme jeden z restauračních stolků a u něho pana majitele Stephena (David Novotný) s vizáží obtloustlého Eltona Johna. Zkušený hráč a manipulátor v těle plyšového medvídka. Jeho slabým místem jsou syn Carl a pocit viny za jeho zparchantělou existenci.

Cynický vychcánek Carl zavleče svými dluhy do pokerové společnosti skutečného hráče Ashe (Ivan Trojan). Za laskavou tváří popleteného pána je tvrdá poker face profesionála, který se neunáší city. Presleyovský frajer Frankie v podání Martina Myšičky a Sweeneyho spolubydlící si hraje svou hru - tato partička je jen užitečnou zastávkou na jeho vysněné cestě za kariérou v Las Vegas.

A hysterický pingl, "kretén" Mugsy (Václav Neužil), se v tom všem s neovladatelnými emocemi zoufalecky plácá.

Na tváři lehký poker face...

První půlka inscenace je smrští zábavných tahů sehraných parťáků. Pokorný umí odvážně, často až trochu "přes hlavu", vystavět překvapivou situaci. Vzájemnou závislost interpretuje jako vypjatě homosexuální vztahy (nebo hru na ně), což bizarnost věci ještě zvyšuje, ale trochu překřikuje téma předlohy a tříští charaktery postav.

Herci předvádějí skvělé teploušské gagy, vzájemně se hecují, blufují. Opravdu zábavná partička závisláckých štvanců. A za tím vším se jako za černými brýlemi skrývají nenaplněné osobní sny, selhání, smutek...

Čtyřprocentní téma se ale v druhé půlce ve sklepě za pokerovým stolem dokonale vypaří. Tady jde do tuhého. Ash možná hraje o život - pokud nevrátí peníze, které mu dluží Carl, čeká ho patrně exemplární trest. Možná. Možná zase jen blufuje.

Každopádně po přestávce si tuto inscenaci užijí především hráči pokeru - pro ostatní jsou technické popisy partií trochu nepřehledné - byť primárně nejde o ně. Zklamáním je i dlouho dopředu tušený a poněkud matný a jakoby nedodělaný závěr.

Přesto je šest skvělých sehraných herců na jevišti nevšedním zážitkem. Pokorného režie okořenila Marberův profesionálně zábavný kus výjimečností.

Související