Richard Krajčo nazkoušel po šesti letech v pražském Národním divadle novou roli - Beaumarchaisova buřiče Figara. Dramaturgický záměr inscenace hledající paralely mezi nespokojeností se současnou politikou a francouzským předrevolučním étosem je průzračný.
Bláznivý den aneb Figarova svatba, která měla v pátek premiéru ve Stavovském divadle, je hlavně komedií plnou milostných zápletek. Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais ji však napsal před začátkem francouzské revoluce. A tak v ní důrazně zaznívá myšlenka společenské rovnosti, kritika privilegií, která ztratila svá oprávnění a zakládají se jen na zatuchlé společenské konvenci.
Dráždění zánikem Západu
Figarovy buřičské promluvy jsou aktuální i dnes, v době diskusí o legitimitě moci a uspořádání Evropy. Jenže i když je Krajčo chrlí přímo do publika, nikoho v hledišti nezvednou z křesla, jen příjemně podráždí svědomí a hned se utopí v erotickém napětí - v hrozbě tajně uplatněného práva první noci, na něž má místní hrabě zálusk. Tematickému důrazu nepomáhá ani to, že dramaturgyně Daria Ullrichová spolu s režisérem Michalem Dočekalem "revoluční" linii ještě podpořili vsuvkami vypůjčenými z knihy Zánik Západu německého filozofa Oswalda Spenglera.
Zatím jste si přečetli 30 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
