Nasadit do repertoáru Národního divadla Gluckovu operu Orfeus a Eurydika vypadá jako sázka na jistotu. Mnoha inscenacemi i nahrávkami prověřený kus, který se úspěšně hraje po celém světě.

Jenže Gluckovo dílo, jakkoliv známé a proslulé, není žádná barokní klasika, kterou si Praha ve Stavovském divadle tolik oblíbila třeba v Händelově Rinaldovi. Žádné koloraturní orgie, nekonečné citové přelivy – nic takového.

Christoph Willibald Gluck, mířící od baroka k opeře budoucnosti, koncentroval veškerou hudební energii do jediného hrdiny, do Orfea, který tak nejvíce připomíná zadumaného melancholika Aschenbacha z Brittenovy Smrti v Benátkách, z moderní opery, jež vznikne až dvě stě let po Gluckově odchodu z tohoto světa. Moderní psychologický ponor, netradiční struktura a stručné a koncentrované libreto zvyšují nároky nejen na pěvce, ale také na režiséra a inscenátorský tým.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.