Nová inscenace Verdiho Dona Carla, která je od Velikonoc na repertoáru v pražské Státní opeře, vykazuje vyhraněný režijní a scénografický rukopis, temný a současný.

Při prvním pohledu je to sice výklad tradiční, bez šokujícího přenesení děje na jiné místo a do jiného času, ale když si oko začne na setmělém jevišti zvykat, objeví řadu detailů, které nezapřou neoperní původ režiséra Manfreda Schweigkoflera. A čím dál se vyvíjí příběh, tím bizarnější a obskurnější je scéna, plná různých torz a příšerných stínů. Jejím autorem je berlínský architekt Walter Schütze.

Často používaným výtvarným motivem je vedle kříže lebka a na kostýmech řada detailů odkazujících nejspíš k temné rockové kultuře, libující si v návratu ke středověké přízračnosti. Španělské renesanci, tedy dobovému kontextu, stejně jako duchu předlohy a romantismu libreta a partitury, je to při bližším pohledu vizuálně dost vzdáleno. Pražská inscenace je koprodukcí Národního divadla s Finskou národní operou, která ji uvedla loni na podzim. Ostatně právě z Finska je kostýmní výtvarnice Heidi Wikarová.

Zatím jste si přečetli 20 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.