Divadlo Archa jako první premiéru letošního roku uvede inscenaci zvanou Obyčejní lidé. Jde o společný projekt Archy a pekingského nezávislého divadla Living Dance Studio, které v nelehké politické situaci Číny prosazuje principy svobodné tvorby.

Nová inscenace, kterou připravuje česká režisérka Jana Svobodová s čínskou tanečnicí Wen Hui, kombinuje principy dokumentárního divadla a tance. Na pozadí událostí moderních dějin obou zemí přináší autentické příběhy jejich obyvatel.

Premiéra proběhne příští neděli 22. a přespříští pondělí 23. ledna v Arše.

"V době, kdy se u nás prosazuje obraz Číny jako bohatého zachránce naší ekonomiky, kdy je vedení našeho státu ochotno při státní návštěvě ověsit Prahu čínskými vlajkami a hrát komedii s hesly, praporky a mávátky, se ptáme: Jací lidé skutečně v Číně žijí? Co s nimi máme společného?" říká o východiscích představení ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab.

Inscenace porovnává reálné příběhy lidí v obou zemích a sleduje důležité mezníky v jejich historii. Jsou to příběhy plné tragických událostí, velkých nadějí i falešných očekávání. "Rok 1989 byl důležitý pro obě země. Je obecně známo, že pro každou z nich v jiném smyslu. Osobní příběhy, které se ke každému roku vážou, vytváří zcela nový rozměr, hloubku, odhalují tajemství, která by jinak zůstala skrytá," říká režisérka Jana Svobodová.

Mezi devíti protagonisty inscenace se na scéně objeví třeba třiasedmdesátiletý dělník Vladimír, který v době komunismu miloval rokenrol a neváhal se nechat tehdejší policií opakovaně vyvádět z tanečních zábav, neboť podle režimu propagoval zakázaný tanec. Pro Vladimíra byl ale symbolem svobody.

Choreografka a tanečnice Wen Hui se po studiích měla stát primabalerínou čínského propagandistického baletu. Mládí prožila v době studentských protestů a velkých nadějí, které se nenaplnily. Tehdy si zachránila život, ale traumatu se dodnes nemůže zbavit. V 90. letech založila první nezávislý taneční soubor v Číně Living Dance Studio.

Tým pod vedením Svobodové a Wen Hui inscenaci připravoval přes rok a půl. "Každý z nás přináší svůj pravdivý příběh a společně ho zpracováváme tak, aby oslovil diváky. Nezajímá nás dělat krásné divadlo s ladnými pohyby, soustřeďujeme se na společnost, historii, sociální otázky a společenské jevy," shrnula režijní přístup Wen Hui.

Související