Herec a režisér Jiří Ornest, který včera zemřel ve věku sedmdesáti let, byl celý život spojený s pražskou divadelní scénou. Většinu své kariéry strávil nejprve v Divadle E. F. Buriana, po roce 1991 byl členem souboru Divadla Na zábradlí.

"U Burianů jsem byl věrný ze zbabělosti, protože se nic jiného nerýsovalo. Na zábradlí jsem zůstával, protože jsem měl pocit, že to stojí za to," popsal důvody své věrnosti oběma souborům Ornest.

V Divadle Na zábradlí spolupracoval v devadesátých letech s velkou a tragicky zesnulou režisérskou hvězdou Petrem Léblem i Janem Antonínem Pitínským − a prakticky pokaždé z toho byly výjimečné inscenace.

Za ztvárnění role Ludwiga Vosse ve hře ­Ritter, Dene, Voss rakouského dramatika Thomase Bernharda v Pitínského zpracování získal Ornest v roce 1996 nominaci na divadelní cenu Thálie a v témže roce také Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon.

"Potkal jsem za svou kariéru dva režiséry, s kterými jsem rád dělal. Jednak to byl Jan Kačer ve své vrcholné formě v Divadle E. F. Buriana a pak Lébl na Zábradlí. On totiž patřil k těm několika režisérům, kteří se v té úžasné svobodě po roce 1989 nerozbředli," řekl před třemi lety v Lidových novinách Ornest.

Ornest pocházel z umělecké rodiny. Jeho otcem byl divadelní režisér Ota Ornest, matkou herečka Jarmila Smejkalová. Hercem byl i jeho strýc Zdeněk Ornest, dalším strýcem byl básník Jiří Orten.

Rozhodnutí dát se po vzoru nejbližších k divadlu padlo v patnácti letech, kdy se spojil s Petrem Svojtkou.

"My byli tak okouzleni divadlem, že nás jednou na lesní cestě u řeky napadlo, a nás takové blbosti napadaly stokrát za den, že kdo sežere celý lopuch, dostane se na divadelní školu. List lopuchu je velký jako deštník a chutná nepopsatelně hnusně. Snědli jsme ho oba, na DAMU se dostali a já si dodnes nejsem jistý, jestli to za to stálo," vzpomínal Ornest s úsměvem.

Po škole získal angažmá v Divadle E. F. Buriana. Se Svojtkou stáli i za projekty alternativního divadla, v šedesátých letech založili divadelní skupinu Růžový palouček, později byl Ornest také u projektů Divadla ve Foyer a Náhradního divadla. Se svým přítelem, hercem a moderátorem Janem Krausem nastudoval jeho hru Nahniličko, pro kterou složil i texty písní.

Právě s Krausem a ještě hercem a spisovatelem Josefem Žluťákem Hrubým stál v devadesátých letech za satirickým televizním pořadem Dvaadvacítka, hrál v sérii příběhů Soukromé pasti či v seriálu Zázraky života.

Ornestova filmografie sice čítá několik desítek snímků, na výraznější role ale neměl nikdy příliš štěstí. Objevil se mimo jiné ve filmech Hanele, Golet v údolí či v komedii Mistři, ve které dostal asi nejvýraznější roli před kamerou, neurvalého hokejového fanouška.

Související