Divadelní adaptaci knihy Doba z druhé ruky běloruské spisovatelky Světlany Alexijevičové v září v Praze uvede soubor Spitfire Sompany. Také za knihu s podtitulem Konec rudého člověka autorka v roce 2015 dostala Nobelovu cenu.

Prostřednictvím desítek rozhovorů s pamětníky v ní Alexijevičová nabízí alternativní podobu novodobé historie bývalého Sovětského svazu tak, jak ji vidí obyčejní lidé.

Uvedením inscenace 12. a 13. září v prostoru Jatka 78 soubor Spitfire Company oslaví deset let své existence.

"V našem pojetí se kniha Doba z druhé ruky promění v divadelní symfonii z okrajů a záhybů současnosti, blízké minulosti i ohrožené budoucnosti. Neexistuje v ní jeden určující příběh, ale nespočet intimních mikropříběhů, které tvoří dějiny naší každodennosti," popisuje umělecký šéf Spitfire Company Petr Boháč.

Projekt Konec --- člověka. Doba z druhé ruky bude dosud největším počinem souboru. Na jevišti se u příležitosti výročí setkají současní i bývalí členové skupiny. Hudbu zkomponoval skladatel a dirigent Jan Kučera, masky navrhla sochařka Paulina Skavova.

Představení naváže na projekt Procesy 10/48/7830, jejž Spitfire Company uvedla v roce 2012. Tématem byl vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou a jevištěm se stala soudní síň Vrchního soudu v Praze, kde byla Horáková v 50. letech odsouzena k smrti.

Za tento počin Petr Boháč obdržel cenu Osobnost roku festivalu příští vlna/next wave.

Kniha, za kterou Alexijevičová získala Nobelovu cenu, otevírá lidské příběhy a emoce – hněv, frustraci, lásku, zpověď, pravdu, naději, krásu, beznaděj, víru v oběť. Je mnohohlasým dílem, v němž se mísí zaznamenané rozhovory, televizní a rozhlasové klipy či útržky novin.

Vše dohromady tvoří ucelené svědectví doby – života v Sovětském svazu, ze kterého vzešly v historickém průlomu 90. let základy současného Ruska.

Světlana Alexijevičová se narodila v roce 1948 v ukrajinském městě Stanislav. Její otec byl Bělorus a sloužil tam v Rudé armádě. Matka byla Ukrajinka. Rodina ale později žila v Bělorusku.

Po ukončení studií se Alexijevičová věnovala žurnalistice. Jako novinářka se s odhodláním a odvahou pouštěla do reportáží, které se snažily nevytěsňovat nedávnou minulost.

Dramatické události, jako byla druhá světová válka, pád Sovětského svazu či katastrofa v Černobylu, popisovala s tím, že dějiny nemají být zapomenuty. Před třemi lety Alexijevičová svou tvorbu představila na Festivalu spisovatelů Praha, brzy poté obdržela Nobelovu cenu za literaturu.

Související