Po jevišti Národního divadla v Praze už se procházelo deset představitelek Maryšy, hrdinky vrcholného díla českého vesnického realismu z pera Aloise a Viléma Mrštíkových.

Tou další se v nyní dokončované jedenácté inscenaci stane herečka Pavla Beretová. Režisér Jan Mikulášek připravuje premiéru své Maryšy na tento čtvrtek 23. listopadu, uskuteční se v historické budově divadla.

Nejbližší reprízy jsou naplánovány na pátek 24. listopadu a dále na 5. a 14. prosince.

V dalších rolích účinkují Vladimír Javorský, Taťjana Medvecká, David Prachař, Matyáš Řezníček, Martina Preissová a Filip Rajmont.

Podle mluvčí Činohry Národního divadla Kateřiny Ondrouškové nebude v hledišti mnoho diváků, kteří by nevěděli, jak příběh dívky provdané proti její vůli a dohnané k zoufalému činu skončí.

"Naštěstí existují příběhy, které stojí za to vyprávět znovu a znovu," tvrdí mluvčí.

Dnes nezpochybnitelná součást nejužšího kánonu české dramatiky vstoupila do Národního divadla takříkajíc zadním vchodem, když mu tehdejší dramaturgie Ladislava Stroupežnického přiřkla roku 1894 premiéru v rámci odpoledních lidových představení.

Zatím naposled Maryšu v Pitínského inscenaci z roku 1999 ztvárnily alternující Jaromíra Mílová a Zuzana Stivínová.

"Více než sentimentální vzpomínkou na zašlé časy, kdy poctiví a pracovití lidé nosili krásné kroje a zpívali krásné a starobylé písně, je pro nás Maryša kritickou zprávou o neutěšeném stavu mezilidských vztahů. Místo porozumění a ohleduplnosti vidíme jen sobectví, omezenost a nenávist," komentuje příběh režisér nynější inscenace Jan Mikulášek.

Podle něj by nové nastudování mohlo nastolit otázky o tom, jak moc jsme se za tu dobu změnili, zda se k sobě umíme chovat lépe a jakou zidealizovanou představu si o nás vytvoří naši potomci.

Příběh Maryšy v Národním divadle během posledních 123 let ožil ve více než pěti stech reprízách.

Maryša režiséra Zdeňka Štěpánka z roku 1956 se hrála úctyhodných 132 večerů, ta poslední v režii Jana Antonína Pitínského měla 88 repríz.

"Třináct let po derniéře poslední Maryši se pouštíme do dalšího výkladu. V Pavle Beretové jsme našli ideální představitelku vzpurné dcery, v Matyáši Řezníčkovi furiantského Francka. Máme skvělé rodiče, které nezlomí žádné dívčí slzy – Taťjanu Medveckou a Vladimíra Javorského, a toho nejlepšího Vávru v osobě Davida Prachaře," vypočítává dramaturgyně Marta Ljubková.

"Maryšu všichni dobře znají. Obejdeme se tedy bez explicitního folkloru a pokusíme se ukázat, že děj největší české tragédie je živý bez ohledu na to, kam ho vnějškově zasadíme," dodává Ljubková.