Několik českých filmů z poslední doby originálně využívá prvků pokleslých "reality show".

Platí to o sběrných dokumentech Heleny Třeštíkové i o pozoruhodném Vojnárově snímku Cinematerapie, jehož protagonisté vzešli z konkurzu a přímo před kamerami poodhalovali svou psychickou rozháranost.

Přehlídku evropských filmů zahájí německý Soul Kitchen z Hamburku - čtěte ZDE

Novinka Alice Nellis na základě autorčiných vlastních zkušeností vypráví o paradoxech kolem početí dětí a nadcházejícího rodičovství.

Způsob natáčení filmu Mamas & Papas lze rovněž přirovnat k reality show: scénář existoval pouze v hrubých obrysech, herci neměli předepsány dialogy a reakce svých postav improvizovali přímo na "place".

V pastech početí i smrti

"Mámy a tátové" z názvu filmu se skládají ze čtyř dvojic, jež se potýkají s problémy kolem chtěných či nechtěných potomků. Veterinář Filip a jeho žena (Filip Čapka a jeho skutečná manželka Zuzana Čapková) si dítě přejí, z biologických důvodů ho ale nemohou počít.

Proto podstoupí krkolomnou anabázi, aby nakonec získali dítě adoptivní. Dvojice ukrajinských imigrantů (Natalia Volková a Ivan Shvedoff) si další přírůstek do rodiny nemůže dovolit z finančních důvodů. Jiný problém řeší mladá herečka Tereza a její partner (Martha Issová a Michal Čapka): zatímco on by dítě uvítal, ona ho z různých důvodů nechce a volí potrat.

A konečně lékařka Irena (Zuzana Bydžovská), jež pomáhá při zrodu cizích potomků, o vlastní dítě v osudové zlé vteřině neodvratně přijde...

Jednotlivé linky mozaiky, jež se vzájemně prolínají i časově překlápějí, jako by se odvíjely v různých žánrech. Příběh prvního páru přerůstá do trpké satiry o ženské umanutosti, úřednické těžkopádnosti i pseudovědeckých stereotypech.

Drama imigrantské dvojice je drsnou sociální baladou: vypráví o pracovitých a přizpůsobivých cizincích, kteří zápasí s úmornou existenční tísní. Dilema třetího páru se odvíjí v duchu skeptických sond o tom, že leccos není tak skvělé, jak to na první pohled vypadá. A drama zoufalé lékařky, vrcholící jejím sebevražedným pokusem, místy evokuje jakousi současnou obdobu monumentální antické tragédie.

Oceán přes brýle

Koláž o intimních vztazích a úskalích rodičovství není jen předivem střetů a dialogů, ale také originální podívanou. Protiváhu lidského pachtění v ní tvoří zvířata, která jako by byla další kolektivní postavou. Důležité role tu hrají nejen rybky a velryby, jež zlomenou lékařku vrátí do světa živých, ale i "němé tváře" ve Filipově ordinaci, či exotická fauna z televizních kanálů.

Film pracuje i s kontrastem uspěchaného velkoměstského mraveniště, přeplněného kolonami aut, a přímořského klidu, kam se uchýlí frustrovaná lékařka ke své všímavé kamarádce - diplomatce (Zuzana Kronerová v nejlepším výkonu celého filmu).

O autorčině důmyslném zacházení s rekvizitami svědčí motiv lyžařských a potápěčských brýlí, jež tvoří oblouk celého vyprávění. Dalším významotvorným prvkem je voda v různých podobách: oceán jako magické útočiště před Ireniným trápením, voda ve vaně, kam se za odtažitou Terezou nasouká její vstřícný milý, či plodová voda, která znenadání vyteče na džíny ustarané Ukrajinky.

Novinka Alice Nellis, podmalovaná sugestivní hudbou, připomíná kaleidoskop, kde se místo barevných sklíček protáčejí zlomky lidských osudů. Místy je trochu moc úhledný a občas by mohl být úspornější (například v potápěčských epizodách).

Dokazuje však, že autorka dobře zná mnohé z toho, o čem vypráví. A umí to přetavit v dovedně koncipovanou a znamenitě zahranou výpověď, jež rozhodně stojí za vidění i za přemýšlení. Minimálně proto, že ukazuje i další životy než jen ty lidské...

Související