Snímek za 55 milionů korun, který jeho režisér a producent Petr Jákl pojal jako velkorysý akční thriller, zaujal zahraniční distributory: Jákl už podle svých slov má i několik konrétních nabídek.

„Už nyní jednáme se zájemci z Ruska a Německa, chystáme projekce i v angličtině, ozvali se nám totiž dokonce i ze zámoří. Zároveň hledáme velkého mezinárodního distributora, který by film Kajínek v zahraničí zastupoval,“ uvedl Petr Jákl v rozhovoru pro HN krátce před slavnostní premiérou svého filmu, která se konala včera večer ve Slovanském domě v Praze.

V interview mluví nejen o zájmu zahraničních producentů a o průběhu natáčení svého filmu, ale i o tom, co si myslí o současných vyjádřeních ministra vnitra Radka Johna na adresu Kajínkova případu.

HN: Kajínek je jedním z nejdražších filmů poslední doby, s rozpočtem 55 milionů korun jste výrazně převýšil zvyklosti tradiční tuzemské celovečerní produkce. Jak se vám film podařilo zafinancovat?

Měli jsme od počátku představu velkoryse pojaté akční podívané plné triků a audiovizuálních efektů, kde je na prvním místě poctivé, nešizené filmové řemeslo. Už před pěti lety, kdy mě myšlenka natočit Kajínkův příběh chytla, jsem věděl, že to chci udělat dobře. To znamená investovat do filmu patřičné peníze. Když šetříte, na kvalitě se to nutně odrazí, zvlášť v daném žánru.

Myslel jsem ale, že lákavé téma jako Kajínek bude přímo magnet na sponzory. Bohužel se ukázalo, že každého to téma zajímá, ale málokdo s ním chce být reálně spojován. Řada velkých firem mi říkala – je to skvělá látka, bezvadné téma, do kina na to určitě zajdu. My jsme ale spojeni i s tou a tou politickou stranou, sponzorujeme toho a toho, a naši klienti by s tématem Kajínek prostě mohli mít problém.

Peníze na Kajínka jsme si sehnali sami, ten film nám za to stojí

HN: Takže jste nakonec ty peníze dali dohromady sami?

Nakonec jsme si řekli, že nám to zato stojí. Že do toho naše firma (J.B.J. Film, soukromá produkční společnost otce a syna Jáklových, pozn. autorky) vloží vlastní peníze. Pak se nám podařilo sehnat několik dalších parterů, naším velkým koprodukčním partnerem a distributorem filmu se pak stala silná společnost Hollywood Classic Entertainment.

To pro mě bylo klíčové, protože do filmu vložili peníze a nepřestali mi věřit. A důvěřovali mi i coby režisérovi. Ačkoliv já s Kajínkem coby režisér debutuji. A já jsem samozřejmě jako producent musel řešit svou odpovědnost coby režisér – a naopak. Roli producenta jsem však později při samotném natáčení přesunul i na otce.

HN: Jak to v reálu probíhalo?

No jednoduše. Já jsem si prostě už nemohl ty peníze a produkční záležitosti tolik připouštět, to bych nikdy nenatočil nic. Produkční záležitosti byly ale vesměs uzavřené, ještě než jsem převzal roli režiséra.  Takže já coby režisér si pak vymýšlel vrtulníky a jeřáby a rozbitá auta a táta to počítal, snažil se mi ta přání splnit, ale někdy řekl prostě – chlapče, uber.

Natočit takový film ale znamená investovat do těch správných věcí, to pro mě byli herci, kamerová technika, vizuální vjem, který jsem si představoval, že by náš Kajínek měl vyvolávat. Já jsem navíc člověk, který chce vždycky být u všeho, každý detail kontroluju, je to můj film, chtěl jsem to takhle, ne jinak.

HN: Na Kajínkovi jste ale před pěti lety začal pracovat jen jako producent, prapůvodně se mluvilo o jiných režisérech, včetně Svobody, který měl za sebou už podobně laděné Sametové vrahy, nebo Renčovi. Co vás nakonec přimělo převzít u takhle složité látky i hlavní roli režiséra?

Tehdy před lety, když jsme oslovili Jiřího Kajínka a požádali ho o práva na jeho příběh, jsem byl překvapen, že už je dávno někdo nevlastní. Taková story! Je ale pravda, že Kajínka nosili v hlavě i jiní. Třeba s Filipem Renčem jsme si vysloveně padli do noty, líbila se mu naše akční vize, probírali jsme to mnohokrát.

Jenže ta látka si žádá prostudovat spoustu materiálu, sejít se se spoustou lidí, aby příběh vyzníval autenticky a sugestivně, mluvili jsme s odborníky, s právníky, kriminalisty, bývalými policisty, to si žádalo spoustu času. A Renč pak začal točit svůj film Na vlastní nebezpečí, takže se naše cesty přátelsky rozešly.

A s dalšími jsme se zase neshodli na vyznění příběhu, nebo třeba na formě vyprávění. My jsme si představovali akci, měli jsme vlastní vizi, nechtěli jsme politicko-sociální sondu, každý ten kontroverzní příběh vnímá nějak jinak.

Že Kroupa s Klímou nechtěli psát ke Kajínkovi scénář? Nedivím se

Kajínek - premiéra filmu

HN: Váš tým s vaším angažmá coby novým režisérem souhlasil?

Potěšilo mě právě to, že mě jako režiséra všichni podpořili. Partneři z Hollywood Classic, ale třeba i kameraman F. A. Brabec. Ten mi řekl – prostě si to natoč ty, je to tvoje téma. A šel do toho projektu se mnou, to byla obrovská výhra a devíza co do řemeslné stránky filmu.

Jako filmař ovšem musíte přijmout nějakou interpretaci. Považujete Kajínka za viníka toho zločinu? Nebo tušíte, že se ten případ odehrál jinak? Musíte se k tomu nějak postavit, přijmout zodpovědnost za své rozhodnutí pojetí příběhu. Dodnes je tam spousta nejasností.

HN: To je ale možná taky důvod, proč scénář nechtěl psát třeba Janek Kroupa či Josef Klíma, jehož námět jste použili, a který si ve vašem Kajínkovi zahrál sám sebe. Oba svorně říkají, že by se do filmového scénáře Kajínka pouštět nechtěli.

Samozřejmě, a já je úplně chápu, protože by museli dojít k nějakému jasnému závěru, jak to bylo, nějak ten příběh i Kajínkovy pohnutky interpretovat, dát do toho něco ze sebe, a oni jsou přece novináři, musí být objektivní. Já jsem se pro to téma samozřejmě nadchnul, netajím se s tím, že je Kajínkova kauza moje srdeční záležitost.

A taky se netajím tím, že finální film je prostě naše verze příběhu. Ten film musí mít jasný pohled na věc. My to vidíme takhle, žánrově, formálně i obsahově. Akční kriminální thriller. Pokud to někdo kritizuje, prosím. My to takhle chtěli. Netvrdím ale, že jsem dokumentarista, i když dokumentárního materiálu jsme při natáčení filmu získali ohromné množství – využije ho náš partner, televize Nova, která chystá další hodinový dokument o Kajínkově případu.

Chtěli jsme neokoukané tváře, teď díky nim hlásí i cizí distributoři

HN: Podařilo se vám dát dohromady poměrně překvapivé herecké zastoupení, kromě českých herců nechybí nositel Zlaté palmy z Cannes, Rus Konstantin Lavroněnko v hlavní roli, uznávaný a kritiky ceněný Polák Boguslaw Linda, nebo Němec Werner Daehn, který hrál v dramatu Valkýra nebo v oscarovém filmu Životy těch druhých. Jak probíhala spolupráce?

Castingy byly mimořádně náročné, vyhlédli jsme si jednotlivé herce podle toho, jak se nám hodili typologicky, a pak jsme začali oslovovat jejich agenty, posílali jsme jim překlady scénáře v jejich jazyce. Chtěl jsem herce, kteří sice mají renomé, ale které český divák nemá okoukané, které příliš nezná, aby v roli působili autenticky. 

Pro ten film to bylo občas velmi náročné, hlavně i potom výrobně, protože na place bylo často až pět národností, herci hráli každý ve svém jazyce, takže ve finále jsme všichni mluvili česky, anglicky, pak i polsky a rusky, no a samozřejmě rukama nohama, když to nešlo jinak.

Původní záměr dostat Kajínka přes zahraniční hvězdy do distribuce v cizině jsme neměli. I když nyní se ukazuje, že zřejmě i mezinárodní obsazení našemu filmu u distributorů v cizině pomáhá. Počítáme, že se nám investice vrátí hlavně z českého trhu, ale zahraniční obsazení Kajínka se teď samozřejmě v dalším jednání ukazuje jako výhoda. Beru to jako bonus.

HN: Máte už konkrétní nabídky?

Jsem překvapen, ale opravdu se nám zájemci hlásí. Zatím jsme ve stádiu jednání, ale máme zájem z Ruska, což je ohromný trh, hlásí se nám také německojazyčné země. Tam zase Kajínkův případ dost často znají, kdysi totiž vzbudilo mediální zájem, když do Německa utekl, ještě před těmi vraždami, a byl do Československa vydán jako terorista – ohrožoval totiž dva německé policisty plynovou pistolí. Ten příběh je samozřejmě zajímavý, myslím, že je přenositelný i pro zahraničního diváka.

Klidně i do Ameriky. Trailery pomůžou

Kajínek - premiéra filmu

HN: Jak budoucnost filmového Kajínka v zahraničí vidíte?

Máme zájem od několika velkých zahraničních prodejců, přáli bychom si jednoho velkého mezinárodního distributora, který by Kajínka v zahraničí zastupoval. Ozvala se nám i řada lidí z USA, kde máme kontakty díky našim předchozím projektům,  že už viděli trailery a teasery, a zajímal by je celý film.

Takže jsme připravili verzi s anglickými titulky a chystáme jim pustit celý film. První projekce v angličtině budou už v následujících dnech, jsme zvědaví.

HN: Propagaci filmu Kajínek jste pojal opravdu ve velkém stylu.

Mám zkušenost ze zahraničních produkcí, v nichž jsem účinkoval jako herec nebo kaskadér, že postprodukce a propagace je pro film minimálně stejně důležitá, jako samotné natáčení. Proto jsme do trailerů a teaserů hodně investovali, chtěli jsme i na malé ploše ukázat tu dynamiku a akci, emoci, kterou Kajínek divákům nabízí. Zdá se, že se nám investice nyní vyplácí.

Radek John jako ministr vnitra? O tom se mi ani nesnilo

HN: Poslední tečkou před premiérou filmu byla vyjádření současného ministra vnitra Radka Johna, který podle svých slov pracuje na znovuotevření Kajínkova případu. Uvedl to minulý týden s tím, že policejní inspekce údajně už prošetřuje nové skutečnosti a důkazy. To samozřejmě vzbudilo velkou pozornost a i vašemu filmu to zajistilo publicitu.

Já jsem za to rozhodnutí a prohlášení Radka Johna samozřejmě rád, a jsem zvědavý, jak se Kajínkův případ bude dál vyvíjet. Že se takhle neuvěřitelně změní politická situace a vůle, to nikdo netušil.

S tím, že se ale někdejší šéfreportér pořadu Na vlastní oči, který vlastně případ Kajínek od počátku velmi podrobně sledoval a zasloužil se o jeho medializaci, stane těsně před premiérou našeho filmu novým ministrem vnitra, s tím nikdo nepočítal,  to je naprosto neuvěřitelná náhoda.

S tím jsme nepočítali ani letos v květnu, natož před pěti lety, když jsme na tom projektu začali pracovat. Radek John přijal naše pozvání na premiéru filmu do Slovanského domu, kde pronese i několik úvodních slov. Ten případ si další pozornost určitě zaslouží. A kdo ví, třeba budeme mít námět na další film.

Související