Ve sklárnách v Nižboru na Berounsku se dnes začaly rodit nové křišťálové sošky Českých lvů, které jsou tradičním oceněním v tuzemské kinematografii.

Letos je odlévání sošek o to slavnostnější, že je to již podesáté, co se nižborská sklárna tohoto úkolu ujala.

Budoucí majitelé si na majestátní skleněné lvy ale ještě musejí počkat. Ocenění České filmové a televizní akademie se budou udělovat 6. března.

Alchymie v srdci továrny

Které z loňských filmů, jejich tvůrců a protagonistů budou mít šanci na cenu, to napoví už 5. února nominační večer. Ceremoniál se koná tradičně v pražské Lucerně, stejně jako o měsíc později vyhlašování cen, v pořadí už osmnácté.


"Letos máme jubilejní výrobu Českých lvů, protože jsme je poprvé začali dělat před deseti lety. Ta výroba začíná tady na huti, v srdci továrny, kde je tavicí agregát a kde je utavená křišťálová sklovina," přiblížil postup výroby prezident společnosti Rückl Crystal Jiří Rückl.

Soška se odlévá do litinové formy a v polotovaru váží kolem čtyř kilogramů. Potom se vychladí a je připravena k dalšímu zpracování broušením, leštěním a pískováním. Úplně nakonec se ještě pozlatí.

"Zrození Českého lva je opravdu alchymie. Aby byl bez bublinek, aby byl krásný a čistý. Je to skutečně poměrně sáhodlouhý a finančně náročný proces," podotkl výkonný ředitel České filmové a televizní akademie Petr Vachler, který se dnes oděn do slavnostního obleku s motýlkem snažil skupině šikovných sklářů asistovat. "Odléváme České lvy a to je slavnostní okamžik. Proto i tento oblek, protože každé narození je krásná záležitost," poznamenal.

Sošky se odlévají z utavené skloviny, která má teplotu 1400 stupňů Celsia, a zpracovávají se do formy při teplotě 1050 stupňů. Po vychlazení je výrobek připraven k dalšímu zpracování. Sklárna akademii obvykle předává 18 až 20 sošek, ale vyrábí jich zpravidla kolem tří desítek, aby měla dostatečnou rezervu pro všechny případy.

Dřív se tvůrcům trhaly igelitky

"Děláme ve dvou etapách, na nominační večer, kde se oceňuje zahraniční film, a pak na hlavní večer," připomněl Rückl. Jména oceněných se ale na sošky dostávají kvůli přísnému utajení až po ceremoniálu. "S pořadateli jsme domluveni, že sošky od vyhodnocených zase vyberou, přivezou nám je zpátky a my na ně během tří dnů vypískujeme jména," popsal Rückl.

Finální výrobek váží asi 3,5 kilogramu, ale bývaly doby, kdy byl i těžší. "My jsme ho v roce 2000 odlehčili, protože někteří tvůrci si ho brali do tašek, které se protrhávaly. Tak jsme váhu této sošky trochu snížili. Dnes ji lze unést v jedné ruce," uvedl Vachler.

Zalitoval toho, že umělci se někdy ke vzácným soškám nechovají s náležitou opatrností. "To veselí na těch večírcích bývá někdy příliš velké, je to přece jenom sklo, i když pevné sklo, a pád z několika metrů většinou nepřežije," konstatoval Vachler. Neradostně podle něj předávání cen v minulosti skončilo například pro skupinu Buty oceněnou za hudbu ve Svěrákově filmu Jízda.

Nebezpečné podle Vachlera bývá i to, když si umělci sošku za velké radosti přehazují nebo se hádají, kdo si ji více zaslouží. "Některé sošky na večírku při bujarém veselí bohužel příliš brzo ukončily svou existenci, ale později jsme samozřejmě vyrobili náhradní a tvůrcům předali nové," dodal.

Sklo pro papeže

V nižborské sklárně vedle Českých lvů vznikají i jiné trofeje, například cena Ferdinanda Peroutky nebo takzvané Křišťálové oko pro vítěze soutěže Czech Press Photo.

Křišťálové poháry z Nižboru dostávají vítězové golfových nebo tenisových turnajů a dalších sportovních podniků. Sklo od nižborských sklářů má například také prezident Václav Klaus.

Dostalo se i k papeži Benediktu XVI. i jeho předchůdci Janu Pavlu II., belgické královně Beatrix, anglické královně Alžbětě II. či bývalému americkému prezidentovi Billu Clintonovi.

Související