Salvy smíchu vyvolalo v sobotu v berlínském kině Delphi Filmpalast premiérové promítání českého dokumentu Nesvatbov na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale. Jeho režisérka Erika Hníková (na snímku) přitom svůj snímek o nezadaných třicátnících a svérázném slovenském starostovi, který se jim všemi způsoby snaží najít partnera, považuje spíše za smutný.
"Na mě pořád ten film působí spíš smutně než humorně. V okamžiku, kdy mi někdo říká, že se od začátku do konce bavil, tak já jsem z toho vždycky dost překvapená," přiznala Hníková.
Její třetí celovečerní dokument pojednává o slovenské vesnici Zemplínske Hámre, jejíž starosta - vysloužilý generál - bojuje všemi prostředky za to, aby obec nevymřela, neboť je v ní mnoho svobodných. Když nepomohou sliby finanční odměny za sňatek a za děti, ani každodenní apely k plození potomků v obecním rozhlase, rozhodne se uspořádat pro "nezavrabčené" seznamovací večírek. Ani ten ale kýžený výsledek nepřinese.
Nesvatbov měl v sobotu na Berlinale premiéru jako druhý ze tří českých filmů uváděných letos v oficiálním programu berlínského festivalu. V pátek měli jeho návštěvníci možnost prvně vidět česko-slovenské psychologické drama Dům slovenské režisérky Zuzany Liové, v úterý čeká premiéra snímek Osmdesát dopisů debutujícího režiséra Václava Kadrnky. Všichni tři čeští zástupci byli zařazeni do nesoutěžní sekce Forum.
Ukázka z filmu Nesvatbov (text pokračuje za videem)
"Sekce Forum mi přijde skvělá v tom, že se orientuje na zajímavé experimentální filmy, že to není filmový mainstream. Tím mi přijde zajímavá a jsem s tím úplně spokojená," komentovala Hníková zařazení svého dokumentu na jednom z nejprestižnějších filmových festivalů v Evropě.
"Jsem za to hrozně ráda, že máme film na áčkovém festivalu. Stalo se to souhrou náhod, já jsem ani nevěděla, že se o to pokoušíme. Pak jsem se to dozvěděla, což mě samozřejmě potěšilo," uvedla čtyřiatřicetiletá rodačka z Prahy, která má už na svém kontě ceněné dokumenty Ženy pro měny a Sejdeme se v Eurocampu. Za Nesvatbov, který měl v Česku premiéru v prosinci a uvedení na Berlinale je pro něj mezinárodní premiérou, byla nominována na cenu Český lev za nejlepší dokument.
V českém i německém tisku je svou poetikou přirovnáván k československé nové vlně 60. let, především k filmům Miloše Formana Konkurs nebo Hoří, má panenko.
